TPC 2009 - Cestopis (Barvajs)

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

JAK JSEM ZASE NEVYHRÁL…aneb TRANSPUBLIK CUP 2009

Napsal uživatel Barvajs



Po víc jak půl roce plánování a příprav je to tady. Víkendová akce je tu. Je pátek dopoledne, skoro 9 hodin, natankoval jsem plnou a vyrážím. Můj dnešní cíl je kemp u Jesenické nádrže kdesi u Chebu. Sice jsem cestou tam zastavil u několika pivovarů, abych si splnil do soutěže MOTOPIVO, ale ten článek je jinde. Tady se rozepíšu o tomhle tajným závodě.


Do startovního kempu jsem dorazil asi v sedum večer. Pokecal jsem s ostatníma, pojedl, popil a šel chrnět. Budíček bude v 5:30 ráno.
Před šestou jsem se konečně ukecal a vstal. Spáchal jsem na sobě ranní hygienu, převlíknul jsem se za motorkáře a sbalil stan a ostatní věci do kufrů. Odjezd z kempu do Aše je v 6:45. Paráda, ještě stíhám párek u stánku. Shltnul jsem ho jen tak tak. Odjíždíme a obloha vypadá celkem zlověstně. Uvidíme, snad nezmoknem.


Asi po půlhodince jsme na parkovišti u Lídlu v Aši. V 7:30 vyjíždí první borec na Derbi Senda50R Xtreme. Přijel na tuhle akci až ze Slovenska, asi fakt extrémista… Někteří si začali oblíkat nepromoky a já se slovy „nač zouvat boty, když brod je ještě daleko“ si jdu do Lídlu koupit nějakej energy drink. Starty celkem odsejpaly. Na mě přišla řada v 7:42.


Vyrazil jsem z parkoviště a najel na hlavní silnici. Tam už čekala kámoška Stefi na Yamaze V-Max, která startovala minutu přede mnou a vsadila radši na mou GPS než na svůj orientační smysl. Pokračovali jsme směrem k Chebu. Obloha před náma vypadala opravdu hrozivě a došlo i na déšť. „Sakra, ty nepromoky jsem si měl přes gatě natáhnout“ řekl jsem si. Podél cesty jsme potkali několik startujících, kteří se již přioblíkali. „Přeci nebudu ztrácet čas, zas to není tak hrozný. Když bude tak si je obleču taky“. Potkáváme se s druhou skupinou startujících, kteří mířili do Aše. Byli docela mokrý, to nevypadalo moc dobře. Najednou na nás někdo chlejstnul z každý strany dva kýble vody. No dobrá, tak teď už ty nepromoky fakt nepotřebuju. Klín mám plnej vody, ale jinak celkem v pohodě. Jedem po hlavním tahu na Karlovy Vary, celkem svižně na to jak leje, ale citovku. Postupně přestávalo pršet až přestalo uplně. Bohužel, při sjezdu u Chomutova jsem se nějak zapomněl podivat na displej a odbočil jsem na druhou stranu. Při dalším mrknutí na GPS už byla trasa přepočitaná, takže jsem si ani nevšimnul že jedu jinam. Po asi 10 km bylo první možný místo se otočit do zpátečního pruhu, takže teď už jsme opravdu nabrali směr Peruc.


To byl první kontrolní bod. Je to vesnice, asi 25 km západně od Staňkovic (ty známe…) o které slyšeli poprvé asi všichni soutěžící. Když jsme dorazili na benzinku, už tam bylo několik lidí co startovali až po nás. Natankovali jsme plnou a berem si všichni doklad od pokladny, jako důkaz že jsme tam opravdu projeli. Jeden borec na GS 1200 pokukuje po mojí navigaci. Když jsme vyjeli od pumpy, stál asi o 50 m dál. Vyrazil za náma a držel se v závěsu tak 100 – 200 metrů. Tak to se mi moc nelíbilo. Nasadil jsem ostřejší tempo mezi polema, ale pořád se držel holomek. Najednou jsme vjeli do vesničky, celkem hustě zastavěný a cesta po hlavní byla doprava, doleva a zase doprava. Dál nevim, protože Garmin přikázal do leva na vedlejší. Po 300 metrech koukám do zrcátek. BINGO – brambora je pryč, určitě valil po tý hlavní, takže jsme ho setřásli.


Další povinej průjezdní bod byla pumpa v Benátkách nad Jizerou. Já tankovat nepotřeboval, takže jsem si kvůli dokladu a energii koupil Red Bulla a čokoládovou tyčinku LION. Několik dalších závodníků studovalo mapy, já klikám na displeji další checkpoint. Připravil jsem si je už večer, hned jak nám je zadali. Jeden týpek na JAWA 650 Clasik se k nám přidal se slovy „Já pojedu kousek za váma, než se vymotám z města když máš tu navigaci…“ Moc se mi to nelíbylo, protože startoval skoro 20 minut po nás a nevěřil jsem že se odpojí. Nakonec se ukázalo že mi vyfouknul 2. místo. Hold moje blbost, to byla ta hrubka u Chomutova…


Další průjezd byl v Novým Bydžově, to už bylo skoro domácí hřiště. Válíme po okreskách a kousek od Nymburka vydim v navigaci POI – kámoš z vojny. Tak to už vím kudy se pojede, tu klikatici mám najetou a v Bydžově jsme byli za chvilku. Hlavou se mi honily podlé myšlenky jak Rossiho setřást. Vím že já tankovat ještě nemusím a Stefi by do Maxe taky nemusela brát. Sice má bandasku na 15 litrů a spotřebu asi tak 10 litrů, ale ještě před Bydžovem jsem si nechal spočítat trasu do Dobrušky ( 4. checkpoint ) a s jejím dojezdem jsme byli v limitu. Chtěl jsem jí hned říct ať netankuje, že koupíme jen nějaký blbosti kvuli paragonu z pumpy a vezmeme Rossimu čáru. On mi ale udělal čáru přes rozpočet. Nádrž neměl asi velkou, ale spotřebu minimálně poloviční než V-Max, takže ke stojanu vůbec nejel. Dělal jsem si z něj srandu, jak se mu jede podle mapy, ale na konec mi prostě bylo blbý mu říct že mu nehodlám ukazovat cestu a ať si táhne po svejch. To se mi jevilo sprostý a nesportovní. Vždyť jsem si nemusel zajet v tom Chomutově a nikdy by nás nedojel. Takže jsme vyrazili směrem na Hradec Králové. V Nechanicích byla uzavírka s objížďkou, takže jsme je trochu objeli a vyplivlo nás to před Hradcem na starý Chlumecký.


Míjíme Hradec a před Jaroměří jsme to zalomili po vedlejškách přes Smiřice do Dobrušky. Tam už jsem tankoval i já. Ne že bych potřeboval, ale stejně musim něco koupit a pak už nebudu muset tankovat celou cestu. Do cíle zbejvalo necelejch 300 km. Najednou k pumpě dorazilo několik borců na sportech. Vyháníme je pryč se slovy „Už zavřeli, maj odpolední pauzu…“ Nejdřív se lekli, ale pak nás odhalili a začli taky plnit nádrže svejch nenažranech vysavačů. Ty nás ale ohrozit nemohli, měli svoji kategorii. Vyrazili jsme na poslední štaci. Kolem Vamberka na Žamberk, Šumperk, Olomouc, Ostravu až do Jablunkova.


Věděl jsem že se ještě bude jednou tankovat a né kvuli mě. Takže další zastávka byla v Hodolanech za Olomoucí. Kdybych neslibil kámošce že jí povedu, normálně bych Rossimu na hulváta ujel. Valili jsme dál a na silnici na Ostravu kolem nás profrčelo endůro a jelo tak kilošede. Přestal jsem se kochat stodvacítkou a nasadil. Rozjel jsem se asi na 145 km/h a pořád borec mi ujížděl. Jak proletěl tak jsem to tipoval na nějaký starý XTéčko, ale nakonec se z něj vyklubala Afrika s laďákem. Snažil jsem se ho dojet, ale projevily se kufry. Nepřekonaly odpor vzduchu, zato síla motoru překonala přítlak spojky a bylo vymalováno. Víc jak 140 jsem to nerozjel a to ještě opatrně citovku. Nemoh jsem si dovolit prudce přidat. ( Ale vím na stopro, že příště bočáky nechám doma. Letní doplňky hodím to topkejsu a stan přivážu na sedlo spolujezdce. )Ještě že už tam za chvilku budem.


Po několika kilometrech jsme sjeli z hlavního tahu a přes několik vesniček jsme zastavili na semtamforech před Jablunkovem. U silnice stál v protisměru opuštěnej černej V-Strom. Najednou se někde vyloupnul Standa Vondrů z Blanska. Mávám na něj a když mě poznal, začal ukazovat na prázdný zadní kolo. Nedá se nic dělat, do cíle to jsou 3 km. Šlo o minuty. Rychle k pumpě do Jablunkova, koupil jsem si RedBulla, vyexoval jsem ho a řekl ostatním že jedu zjistit, jestli Standovi můžu nějak pomoct a tam že se sejdem až pojedou zpátky. Cílovej kemp byl totiž asi 30 km zpět v Soběšovicích u Žermanický přehrady.


Když jsem dojel k místu kde Standa před čtvrt hodinou stál, už tam seděla jen jeho žena a hlídala kufry. Tak jsem za ním jel na nedalekou benzinku, kam motorku odtlačil a snažil se ji dofouknout kompresorem. Díra byla bohužel ale moc velká a nepomohl ani antipich. Já bohužel lepicí knoty z podsedla vyndal, protože se mi rozpadl obal a navíc jsem spoléhal na ULTRASEAL, kterej jsem nechal aplikovat při nedávném přezouvání pneu. A knoty neměli ani ostatní bikeři co na pumpu přijeli. Nechali jsme ho jeho osudu – měl rozjednaný servis hned vedle, který patřil majiteli benzínky – a odjeli jsme hromadně to kempu. Tam jsem zkoušel sehnat knoty, ale marně. Ale prej je má určitě jeden z pilotů, který by měl brzo dorazit. Tak jsem to Staňovi volal, ať tam zkouší zastavit ostatní účastníky závody a ejhle, dobrá zpráva. Servis dopadl a kdyby ne, tak do cíle dojeli i Petr s Morankou a ti knoty měli. Takžo to bylo takový neplánovaný setkání se členem našeho fóra.


Jo a málem bych zapoměl. Ještě to jeli Cerin a Georging. Bohužel, v cíli jsem si přečetl SMS od Georginga, že nedorazí. Někde v Orlickejch horách ho to spláchlo (to byly určitě ty mraky co se táhly kolem Dobrušky…) Volal jsem mu a říkal že koukal na předpověď a stejně by zmoknul druhej den znova. Já mu tvrdil že na to mám kliku a že nezmoknem, na což se mi smál a že si to povíme v neděli.


Takže konečně v cíli a siesta. Postupně jsme si všichni dávali piva a grilovaný prasátko, sprcha taky bodla i když studená a tak nějak jsme do večera vzájemně probírali zážitky z cesty a tak nějak to všechno co se na takovejch akcích probírá. Po setmění proběhlo zpestření ve formě lesbishow vystoupení a pak už se opravdu jen kalilo a diskutovalo, vyhlašovali se výsledky a předávaly se poháry. A tam jsem byl příjemně překvapen, protože v kategorii enduro, chopper,cesťáky a naháče do 500 ccm na mě zbyl jeden za 3. místo. Druhej byl Rossi kterýmu jsem 500 km ukazoval cestu a vyhrál borec na BMW R 1200 GS. Ale ne ten co jsem ho setřás, byl tam ještě jeden. Takže bude napřesrok co zlepšovat…


Neděle probíhala klasicky – vstávání, snídaně, balení stanů a odjezd domů. Když jsem odpoledne sbalil stan, tak jsem se jen tak tak dooblíknul a spustil se čtvrthodinovej liják jak blázen. Rychle jsem se schoval do hospody, dal si pito a pokecal s několika zbylejma motorkářema. Když se počasí vyjasnilo, vyrazil jsem si splnit několik dalších pivovarů. Trochu jsem zmoknul v Nošovicích a pak jsem dostal pár kapek kolem obce Rýžoviště, ale jinak jsem celou cestu domů měl počasí slunečný. V ½ 9. večer jsem byl doma a na tachometru mi za ten parádní víkend přibilo dalších 1706 km.
A jestli příští rok pojedu znova ? Tak tím si můžete bejt jisý…


Aktualizováno (Pátek, 15 Říjen 2010 09:46)