TPC 2009 - Cestopis (Max900R)

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

Dlouho očekávaná akce se poslední dny změnila v noční můru, když jsem zjistil, kolik věcí musím dát na mašině do pořádku a kolik peněz na to všechno mám (teda spíš nemám... :-( ). Nakonec vše ale dopadlo dobře a mašinu jsem měl připravenou dva týdny dopředu. Brácha (Spitfire) s přípravou začal ještě o něco později, ale nakonec vše taky zvládl. Celou cestu jsme od začátku plánovali odjet tak trochu jako dovolenou s bráchou, ale pořád v nás hlodalo, jestli se tempo přece jen nezvrhne do trochu závodního stylu. Situace se trošku zkomplikovala tím, že v pátek jsme ještě museli absolvovat v Brně promoci a následnou popromoční oslavu bráchovy přítelkyně Hanky, která se nakonec rozhodla jet s námi jako baťůžek. Oslavu jsme ukončili dle plánu. Jenže já byl v Brně autem s manželkou a klučíkem. Takže bráchu s Hankou rychle odvézt do garáže pro motorku a pak už vyrazit směr Kozlov pro svou mašinu. Pátek odpoledne ale nebyl zrovna nejlepší čas na cestování po D1 a tak jsme zůstali trčet v koloně hned za Brnem. Sjet na starou cestu se taky nedalo, protože byla ucpaná už od sjezdu. Nakonec jsme se do Kozlova dokodrcali, ale místo plánované čtvrté naskakujem do sedel až v půl deváté. Takže kochačka po okreskách nehrozí, nově přezutou gumu vzadu musím obětovat dálnici hned ze startu. Je pod mrakem, ale zatím nelije. Snad nám to vydrží...

Zahříváme motory a po chvíli už najíždíme na dálnici. Zalehávám na tankvak a brácha jako vůdce expedice nasazuje svižné tempo někde mezi 160-200 km/h. Dálnice už je v tuhle hodinu poměrně prázdná a tak nám nikdo nepřekáží. Jedeme převážně v levém pruhu a po chvíli dojíždíme němce v Phaetonu. Ten drží solidní tempo a tak se chvíli kočkujeme. Dochází nám oběma benzín a tak ho opouštíme sjezdem k pumpě. Čerpáme a mladá pumpařka se culí, když si povídáme o tom, jak jsme se naháněli. Pokračujeme dál a cesta docela rychle ubíhá. Před setměním zvládáme Prahu a jedeme směrem na Karlovy Vary. Po chvíli končí dálnice a již za tmy jedeme po normální okresce. Tempo tím trošku opadá, ale snažíme se dost předjíždět, takže držíme pořád okolo 120. Z Karlových Varů míříme směr Cheb a víme, že tesně před ním musíme sjet z dálníce do kempu. Ke konci předjíždím bráchu a vedu tak, jak si to pamatuju po dlouhých večerech strávených nad mapou. Dorážíme bez problému a hned nacházíme místo našeho dnešního odpočinku. Na parkingu je docela dost mašin, pár kluků dumá nad elektrikou bavoráka a u pořadatelského stolu ještě chytáme Rraola a Džanka. Je půl jedné v noci, když se registrujeme. Pokyny a trasu nastudujeme ráno, raději stavíme rychle stan a jdeme spát. Dnes máme za sebou více než 400 km a ráno nás čeká skoro dvojnásobek "na ostro".

Vstáváme okolo sedmé a přesto balíme jako jedni z posledních. Rychle na snídani, kde ovšem poněkud nervozníme dlouhým čekáním na míchaná vajíčka. Ostatní nešťastníci, co si je taky objednali před deseti minutami, stále čekají. My máme všehovšudy 15 minut do odjezdu. Nakonec to zvládáme a ještě stíháme naplánovat kus trasy. Počasí se náhle kazí a tak ještě na poslední chvíli skáčem do nemoků. Záhy se to ukazuje jako dobrý tah. Slejvák je pořádný. Skoro nic nevidím a jedem hodně pomalu. Tak v půlce cesty mě dojíždí brácha a ptá se, jestli jsem viděl na cestě ten spacák, že určitě někomu spadl. Rozhodujeme se, že se pro něj vrátíme a zeptáme se kluků na startu. Dojíždíme do Aše jako poslední, celkem tradičně už. Ke spacáku se nikdo nehlásí. Tak ho povezeme do Džablu my. Za chvíli startuji, oblíkám helmu, rukavice. Posledních deset sekund! Naskakuju, startuju a vyrážím zběsile. Po 15 metrech zastavuju na výjezdu z parkoviště, chcípám to a k pobavení všech čekám minutu na start bráchy.

A vyrážíme. Brácha se ujímá vedení. Jsem zvědav, jaké nasadí tempo. Drží to poměrně solidně, jedeme tak okolo 130 a opět směr Karlovy Vary. Brácha trochu zazmatkuje a sjíždí dřív, tak zastavujeme a já si oblíkám znovu nemoky, které jsem sundal na startu.Vracíme se zpět na dálnici a sjíždíme směr Kadaň. Další zastávku děláme v poli a to hlavně kvůli nemokům, protože je nám v nich už docela dost vedro. Celkem bez problému nalézáme první průjezdní bod, Peruc. Na benzínce se tísní docela dost kolegů závodníků. Chvíli zůstáváme, chystáme se natankovat, ale nakonec to vzdáváme a kupujeme jen nějaké sladkosti, abychom dostali lístek. Tankovat budeme později. Jedeme po malých okreskách přes Vraný na Velvary a pak pokračujeme dál na Mělník. Původní záměr natankovat někde po cestě z Peruce se hatí tím, že nepotkáváme žádnou benzínku a tak to riskujeme až do Mělníka. Poslední kopec brácha dojíždí už bez motoru. A sakra, já jsem taky na dně a nevím, jak daleko to ještě máme městem na pumpu. Nechávám ho tedy s Hančou stát u hospody a modlím se, abych to brzy našel. Povedlo se, ale je to dost daleko a tak původní záměr bráchu dotáhnout za ruku vzdávám a tankuju do PETky. Sobě radši rovnou taky, i když budeme zastavovat na benzínce znovu. Ale nechci to riskovat. Tady dost ztrácíme tím kličkováním po městě. Ale jedem na pohodu, tak co? Brácha oživuje stroj s půl litrem benzínu v nádrži a za chvíli už sedíme na benzíně.

Je po dvanácté a tak dáváme obědovou pauzu. Klasika, řízečky s okurčičkou a chlebíkem, jako správní čeští turisté. Na benzínku dojíždí i další závodníci a my tu sedíme alespoň půl hodiny. vyrážíme na Benátky nad Jizerou. Pohoda, pumpu nacházíme hnedka a zase plnou závodníků. Máme natankováno a tak kupujem jen nanuka. Koukáme na stroje ostatních, kecáme a docela se pečeme na slunci. Mišák 39 opravuje výfuk na své ZX-9R a tak mu trochu pomáhám. Frčíme dál na Nový Bydžov. Sjíždíme na Nymburk, Poděbrady a Chlumec nad Cidlinou. Tam malinko zakufrujem na kruháči, ale hned na to přicházíme. Otočka a už valíme správně. Za Chlumcem chytáme první lehkou přepršku, ale spíš to osvěží než že by to bylo na nepromoky. Když dojíždíme do Bydžova, už neprší. Benzínka je malá a nikdo na ni není. Paní říká, že tu bylo zatím tak jen 20 lidí. Trochu se divíme, že bychom jim všem tak ujeli?!? Za chvíli dojíždí Džanek a další, ale lidí jen pár. Vrtá nám to hlavou, jedeme pomalu a přitom se zdá, že máme náskok. Vyrážíme a projíždíme dál městem. V tu chvíli vidíme, že je tu ještě jedna pumpa a ta je závodníků plná. To dost objasňuje a připravuje nás to o iluze. Dnes ten závod už nevyhrajem.
Projíždíme objížďkou na Hradec Králové, bereme to po obchvatu a jedeme dál po jedenáctce. Tu máme v plánu projet celou až do Jablunkova, ale ještě předtím ji musíme naposledy opustit a projet posledním kontrolním městem - Dobruškou. Tady opět docela dlouho stojíme a koukáme se, jak přijíždějí noví a noví závodníci. Začíná nám připadat, že každý, kdo dnes jede na motorce,patří k nám. Vracíme se na cestu 11 přes Rychnov nad Kněžnou a sjíždíme na Vamberk. Tenhle úsek cesty už znám a vím, že je to horská silnice s dobrým povrchem a hlavně spoustou úžasných zatáček, stoupáků, vraceček a padáků. Oblasti okolo Červené Vody a Skřítku jsou vyhlášené. Držím se za bráchou v turistickém tempu, i když mám pořád tendence vyrazit a zrychlit. Potkáváme skupinky závodníků, některé předjíždíme, někteří zase berou nás. Je to úžasné a vychutnávám si tuhle cestu, i když už pomalu začínám cítit najeté kilometry. Na Skřítku mě Spitfire pouští před sebe a já neváhám a dávám si porci zákrut vlastním tempem. Nahoře zastavuji, čekám na bráchu a pak dáváme krátkou rozhýbávací pauzu. Už toho máme docela dost. Pálíme to na Opavu, cestou, kterou důvěrně známe a jeli jsme ji nejmíň stokrát. Zastavujeme v Opavě na benzín a chvíli uvažujeme, jestli se nestavit domů. Ale přijedem zítra a je navíc už čtvrt na osm, tak to kašlem a jedem dál na Ostravu, Český Těšín a Třinec. Držíme se zuby nehty jedenáctky a po ní dorážíme až do Jablunkova. Ještě pitomý semafor uzavírky na sjezdu a už razíme na benzinku. Zavírají v devět a my to nakonec stíháme tak tak ve 20:41.

Uff! A máme to za sebou. Honza mi předává velení a já bleskově studuju trasu do cílového kempu. Cestu si trochu pamatuju a navíc přesně v době, kdy jsem začal trochu nejistět, objevují se cedulky s šipkou a logem Transpubliku. Takže se jen vezu a nemusím přemýšlet kudy dál. Přidal se k nám někdo na staré CBR a když odbočuju, málem do mě narazí. Naštěstí to ubrzdil a vykličkoval. Ještě že tak, to by byl pěkně blbý závěr. Dorážíme do kempu, kde se nás ujímá cílový pořadatel a vysvětluje vše, co je třeba udělat a jak to v kempu chodí. Unavení stavíme stany a razíme do hospody na vytoužené pivko, masíčko a taky na pokec o úžasných zážitcích. Vládne supr nálada, sdílení zážitků sice trochu hatí hlasitá muzika, ale i tak je to parádní. Nakonec se našel i majitel spacáku, což byla jen taková třešnička na dortu vydařené akce. Ráno balíme tradičně jako jedni z posledních stan a ještě stihnem solidně zmoknout. Ale to už nás nerozhodí. Dáváme si trošku delší okruh přes Bílovec plný uzavírek a míříme navštívit rodinu do Opavy. Na tachometru je něco přes 1200 nových kilometrů...


Aktualizováno (Pátek, 15 Říjen 2010 10:02)