TPC 2009 - Cestopis (Morb..)

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Znáš to, venku zima, sníh a jinej hnus. Tak sedíš u netu a listuješ na motorkářských fórech, abys byl aspoň nějak mezi svejma. A jak to tak pročítám, zabloudím na vlákno, kde se rodí nápad přejet celou republiku a ukázat tak miliónovejm plechovkám, že na to máme i my – jezdci jedné stopy.
Nemohl jsem odolat a přislíbil účast. Brácha se přidal a bylo to jasné – v létě jedem.
I s vědomím, že budu muset svůj styl jízdy ( na „příšeře“ ) přizpůsobit Jbrachovi, který se to rozhodl jet na Jawě 250 z 61. roku 

Cesta na start

Je čtvrtek podvečer a v dálce je slyšet „řev rozzuřeného“ dvoutaktu. Za chvilku se přiřítí brašule se svou babičkou. Odstrojíme mášu z bagáže a jdeme ještě jednou prolistovat mapu kudy tudy cesta do startovního kempu Rybářská Bašta, ležícího nedaleko Chebu u vodní nádrže Jesenice. Zdá se to být jednoduché. Tiskneme, jen podrobnou mapku s místem, kde tušíme problém a jdeme spát.

Pátek ráno:

Dáváme si kafe, balíme posledních pár věcí, ujišťujeme rodinu, že pojedeme pomalu, ještě pac a pusu a hurá za dobrodružstvím. Vyrážíme směr Jičín. Pupek nám krásně prosvěcuje ranní mlhu, provoz není pomalu žádnej, takže cesta prozatím pěkně utíká. Před Mladou Boleslaví projíždíme objížďkou, která vede kamsi do neznáma. Pro jistotu stavíme, zapalujeme cigaretku a koukáme do mapy, jestli jedeme dobře, vypadá to že jo, startujeme a pokračujeme v cestě na Ml.Boleslav a pak Mělník . Po těch rovinkách, které máme za sebou, jsou serpentiny v lesích před Mělníkem slast. Mělník – zde stavíme k první větší zastávce na občerstvení o oddych. Napíšeme domů pár řádků a usedáme do sedel.
Nabíráme směr Velvary – Slaný. Ve Slaným nás maličko zmátlo místní značení, ale po chvilce bloudění už na nás vykukuje ukazatel na Karlovy Vary a my s radostí opouštíme polední výheň města. Před námi je nejnudnější úsek, který končí až za obcí Bochov, do té doby je to neustálá rovina. O vzrušení se postará bráchova „ babička“ někde v okolí Petrohradu, kde se mi ztratil ze zpětných zrcátek. Jdu na brzdy a čekám, kdy pojede, jenže ono nic. Otáčím a jedu se mrknout, co že se to vlastně stalo. Brácha stojí, na jednu stranu dobré – nespadl ani nic podobného, na druhou… asi bude problém. A taky jo- asi únava materiálu spojkové páčky-prostě praskla a to tak, že se nám ji ani po dlouhých pokusech nepodařilo zprovoznit. Ještě že Jawa má ten poloautomat , či co to je. Pro bráchu premiéra, ještě nikdy to nezkoušel. Balíme vercajk a zkusíme, jak mu to půjde. Pln očekávání loupe za 1. Zatím OK, já se v klidu dostrájím a koukám, jestli se rozjede. Vezme za heft a já se nestačím divit. Vyrazil jak Kamikaze a mizí v dálce. Dojel jsem ho po pár km a poslouchal , jak mu tam padaj kvalty – jeden za druhým a bez zubů – paráda! Při průjezdu nějakou vesničkou jsem si všiml cedule jedné firmy s náhradníma dílama. Stavíme a jdeme se poptat. Nemají, ale aspoň nám dal pán za pultem radu, kde to máme zkusit. Bohužel jsme nic nenašli, ale brácha mě uklidnil slovy – „dlabem na to, vždyť to tam padá samo“, takže nabíráme směr Bochov. Za Bochovem opouštíme nudnej hlavní tah na K. Vary a vrháme se vstříc vedlejškám. Trošku to kodrcá, ale to nám nevadí, vše je vynahrazeno krásnou scenérií - lesy, louky,  prostě fajn změna po tý šílenosti co násJnahoru, dolu – hele krávy  provádí od Mělníka. Ovšem po chvíli naše úsměvy kazí hřměni hromů a galeje vody která padá z hrůzu nahánějících mračen. Zakempíme to na jedné z lesních cest a schováváme se v hustém porostu. Než se to přežene, stihneme se nadlábnout a pokouřit. Za jemného mrholení vyrážíme směr Krásno. Sluníčko už nás i silnice pěkně suší a nám se jede zase pěkně. V Krásně stavíme a dáváme naším mazlíčkům napít a mažeme řetězy. Startujeme a necháme se vést nádhernou silničkou, prostou jakýchkoliv děr a podobných bolestí našich cest. Vede nás okolo říčky na Horní Slavkov a Loket. Za Loktem najíždíme na hlavní tah směr Cheb a už cítíme, že naše dnešní putování se blíží ke konci. Ještě než dojedeme k vysněné pípě, stihne nás menši přeprška a s kombinací bláta na silnici z nás děla pěkný …..
Před Chebem sjíždíme na Mar. Lázně a přímo před námi se tyčí uvítací cedule „našeho kempu“. Takže šup na parkoviště a ještě než se stihnem rozkoukat, mávají na nás pořadatelé, u kterých přebíráme první info a Jjdeme se ubytovat. Stan stojí a my se šílenou žízní chvátáme k pípě Dostáváme ještě mapku, na které jsou znázorněné průjezdní body. Vytahuju mapu a plánujeme si cestu. Už se mně ta mapa nějak mlží a tak jdeme spát plni očekávání, co nás zítra čeká.

 

 

Sobota 6:00h

Budíček. Zvonění mobilů a okolní ruch nás neúprosně nutí vylézt ze spacáků.Vstávám s ukrutným bolehlavem a na bráchovi posměšky, že mě to Jvčera říkal radši ani nereaguju – nevím jestli kecá či ne
Balíme svejch pár švestek, dáváme jednu rychlou a řadíme se do 1. Turnusu, kterej pojede na start-line. Ta se nachází v asi 30Km Aši. Jsme komplet a „ velitel“dává znamení cca 50 jezdcům k hromadnému výjezdu do chladného a zamračeného rána. Po chvilce už mě nebolí jen hlava, ale teče mě z nosu a pálej mě oči. Ty jawky a jiný cvajtakty vyprodukujou šíleny oblaka nedejchatelnýho kouře. Nikdy mě to nevadilo, ale dneska…. Klidným tempem a v úhledné koloně dojíždíme na parkoviště k nejmenovanému obchoďáku, ze kterého se bude od 7:30 startovat. Ani jsme pomalu nedokouřili a už nás „orgové“ naháněj a začínaj řadit na start. A je to tu! 1. střelec – mladej odvážlivec, kterej prijel až ze Slovenska aby pokořil českou zemičku na Derbi Senda 50R extréme – Woozie 0245 – Klaním se až na zem !!!
Tak tak se stíhám nasoukat do rukavic a už tam stojíme. Ať už je to jen sranda závod, nebo jak to napsat, ten pocit se popsat nedá popsat. Zvláštní, pln očekávání čekám až nás vyšlou vstříc osudu. 4ekal jsem jak vystřelíme a honem honem, ale pak mě proletěla hlavou myšlenka – hlavně dojeď a nep*** uj.
Aaaaa start! V klidu mizime ze startu a máme namířeno směr Cheb a musíme si ještě jednou projet ty zatáčky u krásna. To by jsme si asi neodpustili nejet. Sakra! Nejedem snad ani 5 minut a z nebe se spouští provazy vody. Potkáváme přijíždějící druhou skupinu a mnozí z nich už  Stavíme na nejbližší benzínce a jakLstaví a nasazují nepromoky.Se maj  je vidět nejsme jidiný. Dáváme kafe z matu na zahřátí a jen co se déšť umírní vyrážíme na trať. Cheb projíždíme ještě za deště ale když přijíždíme ke Krásnu začíná svítit slunko a silnice osychat – v pravej čas. Proběhnem zatáčky kolem Krásna a Hor.Slavkova, dáme nabumbat strojovnám a už skoro suchý vyrážíme směr Bochov a … zas tu nuda, protože 1. Průjezdní bod, kterej musíme projet je dědinka Peruc nedaleko Loun. V Bochově najíždíme na hlavní tah a brašule svojí Jawce začíná fest zatápět, teda aspoň podle toho oblaku kouře kterej mě nahnal do helmy. Přejedu ho a nasazuju klasických 100Km\h v domnění, že mu to bude stačit a tak nějak se spíš věnuju okolí než tomu co se děje za mnou a to byla chyba. Najednou mě z toho rozjímání probudí neskutečnej řev a brácha s šíleným výrazem nasazuje k předjížděcímu manévru a vrrrrrrm metelí pryč. Super tachometr se zastavuje na cifře  Drží toto tempo ažJ120 a je jasný, že „ babička“ bude mít pernej den  k 30Km vzdálenému Petrohradu, kde nás brzdí semafory. Pokorně se řadíme v koloně za auta ( brašule se nechce nikam moc cpát bez tý spojky ) a najednou vrm vrm vrm a kluci na NSR 125 doprovázeni krásným Hornetem 600, kteří startovali před náma, se teď vesele cpou vpřed. Padá zelená  V Kupé seJa hurá na Krupou kde se konečně sjede z týhle …… silnice  stačíme do leva na Hředle a Ročov . A hele kluci NSR stojej a na benzínce. Že by Jawka měla 1 cenné skalpy? Při této představě začínám kydlit a nenechám bráchoj chvilku oddechu. Musíme tam bejt prostě dřív. Naše plány ovšem dostávají vážnou trhlinu už asi po 10Km jízdy. Při  Sleduju cedule jestli mě náhodouLvjíždění do Ročova jsou zas za náma něco netrkne. Nějáká zkratka, nebo něco. A jo, večer, když se plánovala trasa, měli jsme najitou alternativu po silničkách 3.třídy.Házím blinkr a jdem zkusit zariskovat. Ne že nechápou kluci na NSRkách, ale ani brácha a dává mě to najevo – troubí a mává jak vzteklej. Ujišťuju ho, že vím co dělám (kéž by ) a valíme směr Brodec. Značení je šílený a tak to střílíme odhadem, ale kupodivu to zatím vychází. Zdárně nacházíme obec Smolnice, kde už by mel být ukazatel na Toužetín a Peruc. Sakra nikde nic jen na Prahu… no jasný, směr by tomu napovídal. Prez křižovatku rovně a davaj. Ale co to… silnice se nějak zužuje a začíná být silně zaprasená… a najednou asfalt končí. Když mě brašule dojede porád mě zjebe jestli jsem nevidel náhodou tu značku. Házím nechápající výraz a dostanu to sežrat… Dyť je to slepý ty pako. No nic, rovně už vede jen udusaný kamení od náklaďáků, ale vypadá to, že se napojuje na  Není čas, vracet seJcestu. Teda až po tom co podjedem tu státovku  nemůžem a tak to prubnem.
Fííííha jsem tam a do Peruce prej jen 7Km…. Hehe dobrej úlet. Benzínku v Peruci nachazíme celkem snadno.Ptáme se po klukách na NSR ale nikdo je tu neviděl. V klidu naberem až po hrdlo, vezme si účtenky jako důkaz průjezdu dáme cigo a hele je.Teprv teď dojížděj NSR. Máme z toho šílenou radost a spěcháme honem do sedel, protože další povinej průjezdní bod jsou Benatky nad Jizerou a to je po celkem pěkných a hlavně rovných silnicích a tam maj NSR rozhodně na víc než jawa. Jenže  místo na Vraný – Šlapanice - VelvaryLjsem maličko zvoral navigaci   Sakra toLjsem blbě odbočil za Šlapanicema a stočil to zpátky na Slaný   našeLje času pryč. A ještě ke všemu bráchu začíná zlobit strojovna  tempo padá pod 100Km\h a modlíme se aby to vydržela aspoň do Benátek n J. Když se blížíme k Benátkám vypadá to s jawkou hooodně bledě. Střílí, bouchá, nejede. V benátkách nabíráme trocha benzínu a chystáme se vyrazit, ale ouha – brašule ujede asi 100m a konec. A hele kdo tu stojí… NSRka s hernetem. Údajně něco s mazáním, ale nevím, každopádně jeli dál a že už je vše ok. My ne, sjíždíme kopec zpátky na benzínku a jdeme laborovat co s tím. Podle toho co mě brácha popisuje bych to tipoval na svíčku. Než to rozdělá skočím mu ji koupit – vyměníme a … jojo jawa dupe jak víno, kupuju ještě jedu pro jistotu na cestu a za maličkýho krápání nabíráme kurs Nový Bydžov. Když se blížíme k Nymburku, stává se z toho krápání celkem nepříjemnej deštík. Vymotáváme se z Nymburka a směřujem na Číněves a pak Městec králové. Maloval jsem si to až moc růžově. Znám to tam celkem dobře a myslel jsem si jak tady naženem, ale bohužel počasí nepřeje a tak se poklidnou a opatrnou jízdou doplazíme až do Bydžova. Dáváme si kafčo a výborný bagetky, doplníme strojům šťávu ale oba už toho máme celkem dost, ale pohled na bráchovi ruce…. Puchejře rozje****ý až do krve vypovídaj, že „babička“ nedává nic zadarmo ale touha po tom to nevzdát a přejet tu naši rodnou hroudu byla silnější. Ale po dohodě se rozhodlo, že vynecháme další průjezdní bod – Dobrušku. Přece jen čas už pokročil a jet ještě tam, do jablunkova by jsem přijeli asi až ráno za úsvitu. Takže startujem a naše cesty se ubírají na Hradec Králové – Svitavy-Olomouc- Nový Jičín - Frýdek Místek – Třinec – Jablunkov. Cesta už byla fakt dlouhá a volba týhle poslední trasy nebyla asi úplně nejlepší, ale tak trochu to tam znám a bylo jasné, že za světla to už nestihnem. Nechtěl jsem riskovat a riskovat nejáký bloudění. Za Mohelnicí zase jawka zlobila, ale brácha nestavěl, bylo vidět, ze už tam chce být. V olomouci jsem stavěli na benzince pro radu, nebo spíš ujištění, že jedem dobře a když jsem vylezl ven zaslechl jsem takovej podivnej a známej zvuk—no jasně kluci na NSR i s hornetem. Byla prdel koukat na jejich pohledy. Takový nevěřícný. Neměli ani tucha že jsme vynechali Dobrušku. Za olomoucí to bylo kus po dálnici a pak vlastně furt po hlavních tahách, takže bloudění nepřipadalo v úvahu. Když už jsem se bližili k Třinci padla  a meziJtma, ale bylo vidět, že jedeme dobře – motorek venku bylo dost   jaké bylo našeJTřincem a Jablunkovem to hvízdalo jedna za druhou  zklamání, když jsem přijeli do jablunkova a benzinka byla zavřená.Ach jo, daváme aspoň vítězné cigárko a valíme zpátky k tý otevřený benzínce o vesnici zpátky. Bereme benzín a radši účtenku a vyrážíme zpátky na Třinec a pak hurá k pípě na žermanickou vodní nádrž.Vykoukaný, utahaný a hladový pomalu projíždíme úzkou silničkou a najednou na mě mává někdo se světlem. Ty voe jsme tu, my to dali!!!!!! ….. super pocit!!!! Odevzdáváme účtenky, dostáváme trika, certifikace a stravenky. Honem stavíme stan a chvátáme k pípě a pro kus prasátka. Popíjíme s klukama jezdící NSR a vysvětlujem si jak jsem se mohli dostat vždycky před ně a prostě probíráme tenhle podnik. Všichni se shodujem na tom, že je to hoodně silnej zážitek a že příští rok to musíme dát znova.