TPC 2010 - Cestopis (CErin)

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

TRANSPUBLIK CUP 2010 LETEM-SVĚTEM

Obvykle už netrávím mnoho času sepisováním vzpomínek s nejrůznějších akcí, možná proto, že by mi připomněly, jak málo si pamatuju. Takto podobně začínal jeden z reportů mého kolegy motorkáře a já teď pojedu podle toho – letem světem.

 

Transpublik jsem letos jel už podruhé, loni, po velmi podařené a dobré zkušenosti jsem byl i letos připraven poměřit síly s ostatními. I když u mě jde spíš o pomalý a cestovatelský způsob jízdy, tak proč ne. V-Strom není žádná stíhačka a moje pilotování taky není ostrostyl. Do kempu startu přijíždím v sobotu podvečer. Den předem mě ještě Woozie upozorňuje, že Transpublik se jede až v sobotu, holt na webu bylo ještě info z loňska a já už už chtěl v pátek vyrážet. I v podvečer ještě v kempu moc lidí není, takže stíhám přebrat info k cestě, tričko, certifikát, pivo a jdu chystat cestu. Slečny za výčepem nepatří k nejrychlejším, takže při čekání se cesta taky dobře vymýšlí.

Večer přijíždí Woozie, borec na konec, nebo spíš na začátek na své Derbi 50, jede od Trenčína a i jako minulý rok letos něco vyhraje J. Letos je v kategorii nezařaditelných totiž sám. Stíhám s ním namátkově probrat trasu, něco popijem a jdeme leháro. On spí bez stanu, takže je ráno mokrej jak myš, ale jinak ušetřil dost času. Opět sme vybrali místo u silnice, takže noční a ranní provoz mě budí i letos. Moc jsem toho nenaspal, ale ráno se to zvládlo, balíme a jedem s Wooziem jako první na tankstelle. První zavřená, bereme až Shellku před Jablůnkovem. Na místě startu ještě pózuju s návěsem-cisternou, kterej by šel směle za Stroma připřahnout…

První etapa startujících se sjíždí za chvíli, my startujeme hned okolo 7h ranní a míříme směr rychlostka na Frýdek-Místek. V protisměru ještě potkávám druhou etapu jedoucí na start a taky pomahače, kteří byli prý před naší akcí varováni.

První průjezdný bod v Boskovicích a první tankování, je pěkný počasí, celkem slabý provoz, docela si to užívám. Středem vysočiny pak pádím na Dačice, i když si zajedu, tak přecijenom nejedu pro vítězství, na to mi dost hodin chybí. Cestou se potkáváme s mnoha jezdci, které poznávám z kempu, nebo ze startu. V Dačicích je nás už hodně, ono najít tam Benzinu mě dělalo problém i loni na jiné akci. Dál směřuju na jižní čechy, jako obvykle se ztratím v Jindřicháču, než najdu výpadovku na Soběslav, kupodivu za celou cestu a mnoho železničních přejezdů letos netrefím žádnou lokálku. Zato několik objížďek spolehlivě.

Pomalu se dostávám do míst, kde jsem ještě nebyl, takže Týn n. Vlt. a Temelín, dál na Klatovy, průjezdní bod Horažďovice mě ubezpečuje, že jedu správně, protože míjím víc a víc spěchajících jezdců možných i nemožných strojů. Jeden pán na hranaté Jawě bere závod skutečně závodně.

Po cestě na Domažlice jsem málem lapen hlídkou VB, naštěstí si vybírá němčoura, co jede předemnou s vozíkem dřeva, které asi nakradl v panském lese. Pomalu mi docházejí síly, je vidět, že zdravý spánek před takovou porcí km je důležitý. Beru Horšovský týn a chvíli se motám, než se vyptám na místní pumpu, zde potkávám abcmana a kolektiv a už dost rozraženej (či jak to nazvat) chystám posledních 110km. Jsou dvě možnosti, Stříbro a Bor, beru vyjímečně tu lepší, míjím Planou a upaluju na Cheb, cestou ještě doženu některé zbloudilce a tu a tam mě někdo předlítne. Štěstí, že počasí se pořád drží, i když se už mračí.

Míjím cílový kemp a dávám plnej kotel směr dálnice, před Aší ubírám, hrozba PČR tu je a taky jsou tu. V Aši beru až pumpu u kruháče, už je nás tu zase dost a zhruba vypočítávám letový čas – asi 10h bez nějakých drobných. No loni jsem byl trochu lepší, ale taky trasa byla jiná. Zpátky v kempu předám lístky z benzinek, z posledních sil rozdělávám stan na ultra tvrdé zemi a jdu na pivo a prasátko. Časem přijíždí Kuba z Neve na péráku s ostatníma, po nějaké době i Woozie, který si chudák zajel až na Rozvadov/Waidhaus.

Letos je v kempu taky kvalitní diskotéka, což řeším pěnovejma izolátorama do uší… Odpadám něco po půlnoci po vyhlášení výsledků, kdy se nejvíc hlasitě angažoval team speedy dement clubu. Letos je nový nejlepší čas, tuším něco okolo 6 a ¾ hodiny – to je teda úctyhodný výkon.

Ráno jsem celkem čilej, budí mě až Jawařský rachot, ale myslím, že nejsem sám…  Balíme stany a pomalu chystáme odjezd. Woozie vyráží někdy po nás, chudák na Derbině to má ještě dost daleko. Celkově prý najel 1800 km na té padesátce. To je velký respekt…

S abcmanem startujem a valíme na D5ku, kousek jedeme spolu, já se u Plzně trhnu a jedu spodem na Humpolec. Abcman pálí dálniční přesun až do Brna. Chytám pár dešťů, zadek už taky bolí, no skoro jak po Transpubliku… Domů dojíždím už rád, že to mám za sebou a tak by to mělo bejt. Blahopřeju vítězům a nejvíc asi bezchybné organizaci. Doufám, že v podobném duchu se to potáhne pořád, snad i napřesrok.

 

CErin