TPC 2011 - Cestopis (Iceman)

Hodnocení uživatelů: / 10
NejhoršíNejlepší 

Transpublik 2011, aneb jak jsem nedojel kvůli vlastní blbosti…..

Někdy v listopadu 2010 jsem se dočetl o "tajném" závodě zvaném transpublik. Závod, který sice nemá smysl pražádný velký, ale jde o to si zajezdit s partou príma lidí a přejet celou republiku (650km) za den. Jak to kdo pojme je na něm….někdo, že to může jet jako výlet, někdo jako závod…každého věc. To se mi moc líbilo a tušim v prosinci 2010, jsem se bezhlavě přihlásil, aniž bych měl na čem jet a aniž bych měl vůbec představu co mě čeká a jestli to zvládnu - prostě se mi moc líbila ta myšlenka a tak jsem moc neuvažoval. Střízlivé uvažování na mě přišlo asi po týdnu, kdy jsem si začal sumírovat veškerá fakta - nemam motorku, nemam oblečení, nemam vybavení na kemping, nemam prachy, nemám zkušenosti delší cestou….vlastně nemam vůbec nic…jediné co mám je půlroku čas a odhodlání. Při výběru motorky jsem měl jasno. Jawa je moje značka a už dávno jsem chtěl 350/639 chopper na cestování. Za měsíc jsem si vydělal potřebný prachy - neboť jsem si přibral ke svým dvěma zaměstnáním ještě jedno a pak už jen najít dobrý inzerát a hurá pro ní. To byl trošku problém, protože těchhle motorek moc není a když tak drahé - novější model 640 dokonce koupíte o polovinu levněji a máte také z čeho vybírat. Nicméně zadařilo se (našel jsem celé dva inzerenty s 639 - chopper) a 14ctého ledence 2011 jsem jel do Uh. Brodu k pánovi, který jednu na prodej měl a dokonce tu první verzi, která se má hodně chromu, seřízlé výfuky….atd. Prostě krasavice. Nebudu to prodlužovat, koupil jsem ji. Bylo tam ještě hodně úprav, ale to nebudu rozepisovat, je k dočtení v deníku :). Následovalo oblečení, spacák, nepromok, přilba atd. atd. Všechno dopadlo tak, že týden před závodem jsem měl všechno k dispozici a byl celkem bez starostí, jen peněz na benzín nebylo mnoho, ale nechalo se…jediné co jsem nekoupil bylo nové spojkové lanko, neb staré mělo prasklinku….chyba…
Nastal ten kýžený a dlouho a netrpělivě očekávaný den a 1.7.2011 v 16:00 jsem ve velkém spěchu a stresu a za deště a zimy nabalil choppera mazal na místo srazu s velkýma pochybnostma jestli tam vůbec dorazim a jestli to byl dobrej nádad. Celej tejden před jsem kontroloval předpověď a tam snad kromě zemětřesení inzerovali uplně všechno :(. Nicméně jsem vyrazil, přece nejsem takovej posera a nevrátim se za posměchu manželky domů ne? Z Příbrami na Plzeň cestu dobře znám, takže celkem nuda a spíš starost než radost. Cca 5km za barákem jsem navlík totiž nepromok a celou cestu do Plzně pršelo. Starost mi dělala hlavně navigace, která nepromok neměla a tak chca nechca byla vystavena nepřízni počasí. Kdyby totiž přestala jít, tak domů už v životě netrefim, neb moje navigační schopnosti jsou nulový…až sahající do záporných hodnot :). Hodinku mi to trvalo do Plzně, kde přestalo mírně pršet a začalo normálně chcát. Takovej plavák jsem ještě nechyt teda. Nicméně to nebylo nic proti tomu co teprve přišlo. Motorka zatím jela dobře a jelikož bylo hnusně najel jsem na dálnici na Rozvadov a nejrychlejší cestou po dálnici to sypal do Chebu. Po nějakejch 30ti km začal hroznej chcanec (tedy ještě větší než předtim)…v klíně se mi udělala louže (od deště :)), která mým zaručeně nepromokavým nepromokem prosákávala do citlivých míst. Sádlem poctivě napuštěný kanady taky propouštěli vlhko, takže pocit zimy se stupňoval. Přede mnou jsem viděl asi na dva metry a blesky lítající kolem mě,zrovna nepřidávaly pocit jistoty. Navíc funěl vichr jak kráva, takže jsem se svým lehkým chopperem lítal ze strany na stranu. Zážitek nepopsatelnej. Po nějakých cca 10ti km, to najednou přestalo a silnice suchá- zázrak - děkuju panebože- mi prolítlo hlavou….za dalších 10km (u Boru), jsem už odbočoval z dálnice a mazal po okreskách na Cheb přes Planou. Cesta to byla v pohodě, silnice super kvalitní a nepršelo….jen ta zima kdyby nebyla. Boty, rukavice, kukla mokrý…no vlastně až na vyjímky téměř vše bylo minimálně navlhlý a celým tělem mi probíhal hroznej chlad. Ještě že mam suchý věci v brašnách, říkal jsem si. Cestou mě napadla supr věc a sice strkat mokrý ruce v rukavicích na horký žebra motoru, takže jsem vždycky jednou rukou řídil a druhou sušil a ohříval…kůže se nepropálí a bylo mě příjemně teplo na prstíky. Ještě tak vymyslet něco na boty a na tělo….chjo…nejrači bych si ten motor posadil do klína a obejmul ho kdyby to šlo :). Hlavně ale že už nepršelo a tak cesta ubíhala poměrně svižně a já se chvílema i kochal kolem míjící krásou…rozhodně se sem budu muset ještě mrknout. Za těchto pocitů jsem projel Planou…a za pár km i Starou vodu. Zbývalo něco málo km do dnešního cíle. Jak jsem přijížděl k cili napadlo mě, že jsem za celou cestu sem, potkal dva motorkáře - říkal, jsem si, že se na to ostatní asi vys….li, když je takovej mizernej počas. Za chvilku jsem už viděl Jesenickou přehradu a dojížděl do cíle, který jsem kochajíc se, málem přejel, takže jsem prudce brzdil před odbočkou do kempu, ale jak jsem zjistil později, nebyl jsem rozhodně sám…:). Každý desátý mašině cca hvízdaly gumy při dobržďování :). 
Slezl jsem a začal rozmrzávat, což se mi do konce večera nepovedlo a ještě půlhodiny po příjezdu mi samy od sebe cvakaly zuby a nešlo to zastavit. Došel jsem k hospodě, kde seděla většina motorkářů - kde jinde taky ne :) a vyzvedl tričko, samolepky a pokyny k jízdě, vč. průjezdních bodů. Letmým pohledem jsem zjistil, že pojedem přes jih u Příbrami a tak mě napadlo, že bych se možná stavil doma. Jelikož počas stál za prd, šel jsem pro zichr okamžitě postavit stan a převlíct mokrý hadry. Pak následoval přesun k ostatním motorkářům do hospody a pivečko se smažákem, nad kterým jsem plánoval zítřejší trasu. Kolem devátý jsem šel ale do stanu, protože mi byla fakt zima. Zachumlal jsem se do spacáku a ťukal trasu do navigace, který po dešťový smršti přestal jít zvuk. Asi v 11 jsem už usínal - ráno mě čekalo časný vstávání. 
V 5 hodin vstávačka. Počasí se kaboní..no super teda. Rychle balim bez zbytečnýho zdržování a nasedám na mašinu. Řadíme se u výjezdu z kempu, kde vidim další dva stejný choppry :), krása. Stavíme se vedle sebe a fotim. Pak už jedeme za vedoucím, asi 40motorek směrem do Aše k nejzápadnějšímu bodu naší republiky na start. Na parkovišti kde zastavujem za chvilku začínají starty. Stavim moto a du na přilehlou benzínku provést raní hyenu :) a nasadit čočky ať z tý cesty taky něco mam :) a něco si prohlídnu. Po návratu k mašině usedám a sunu se na start, v podstatě do minuty vyjíždim - startovní čas je 7:19 s dalšíma třema supersportama. První průjezdní bod: Stříbro. Benzín neberu a říkám si, že do Stříbra dle mých výpočtů by to mohlo vydržet. Nevydrželo, kousek před Planou mi najednou zhasla motorka - kua to sem počtář teda. Nadávám si tak, že se až chvílema pod helmou červenám :). Jedu bez motoru na nějaký bezpečný místo, protože kolem mě lítaj auta, motorky a nikdo nejen že nestaví, aby se zeptal jestli nepotřebuju něco, ale ani nepřibrzdí, je to dost o chlup chvílema. Najednou se vynořila parta Jawařů v čele s Kubou z Neve na J250 - pérák a zastavujou asi 30m za mnou. První běží Kuba a zpovídá mě co se stalo. Se slovy - podcenil si přípravu jde ke svý mašině a tankuje mi do 3/4 litrový láhve benzín ze svý nádrže. Prostě pohoda pohotovej a velmi ochotnej borec. Najednou kolem nás doslova profrčí kluk na J21 pionýr, který taky jede Transpublik. Koulim oči. Poděkuju mockrát a Kuba s bandou už zase valí nekompromisně dál. Sleduju jejich odjezd s dobrý pocitem na srdci že mezi motorkářema jsou pořád supr lidi. Já o minutku později naskakuju taky, a valim na první benzínku v Plané, kterou mi Kuba poradil a beru plnou. Cestou do Stříbra mam trochu obavy, jestli mi budou stačit při týhle spotřebě finance a stále počítám. Jedu tou nejrychlejší cestou podle navigace a počasí se vylepšuje….mrak do kterýho jsem vjížděl na startu, mám už za zády a zatim ani kapka. Na obloze se prohánějí bílý mrakový chuchvalce. Boty mám pořád mokrý ze včera a rukavice taky. Ještě jedna zastávka a vyndavám z brašny mokrou kuklu, kterou připevňuju na spacák volně, tak aby vlála ve větru a cestou uschla. Do prvního bodu - Stříbra dojíždim po nějakých 85km cca. a asi po dvou hodinách cesty. Kurňa nějak dlouho říkám si. Potkávám se tu ale s Kubou z Neve, jeho bandou a dalšíma motorkářema vč. borce na pionýru, kterej už ale odjíždí v době mýho příjezdu - nechápu jak to dělá a musim se ho v cíli zeptat :). Motorkářů je tu na asi jediný benzínce ve Stříbře hodně. Kupuju nějakou sladkost - ještě jsem nesnídal a hledám bankrotomat, abych zjistil jak si stojí mé finanční rezervy, jestli bych z toho ještě něco nevydojil. Vydojil….teď už mám dobrej pocit. A opouštím starý hornický město Stříbro, který se se mnou loučí slovy "Zdař bůh" napsanými na huntíku u cesty při výjezdu. Cesta na další průjezdní bod je v pohodě, je mi teplo už konečně a hlavně sucho. Rukavice mi uschly větrem z čehož mám velkou radost a kukla už je v pohodě. Boty ještě chvilku a budou OK, říkám si. Z předpovědi si pamatuju, že nějaký pršení má bejt na moravě v odpoledních hodinách..no snad se tomu vyhnu. Do dalšího průjezdního bodu - Blatné přijíždím něco kolem oběda po ujetých zhruba 100km. No to je hrůza říkám si, takhle tam nedojedu za světla a to v podstatě jenom jedu. Žádný přestávky. V Blatný potkávám zase hromadu motorkářů a kluka na J250/592 - poslední panelka, který mi říká že Kuba s bandou někde píchly kolo. Bezva řikám zklamaně a přemejšlim, co bych dělal, stát se to mě. I když všechno na spravení mam i tak jsem z toho docela špatnej. Navíc jedu sám, takže žádná podpora. Ale co, kupuju zase nějakou kravinku a dávám si kafe - konečně, dneska první. Kontroluju lístek a jedu dál do třetího průjezdního bodu - Sedlec Prčice, vzdálenej nějakejch 70km cca. Za hodinku bych tam měl bejt. A fakt, za hodinu a 30minut tam sem :), protože sem si vemeno zajel 15km, díky divnýmu značení a nový úpravě silnice, jež moje navi nezná . Zase spoždění, už tomu nerozumim. No nic, hledám benzínku a přitom Sedlec projedu 2x sem tam navíc ještě zjistim, že lanko spojky, který mělo na startu prasklý pouze jedno vlákno má jich teď prasklých víc jak půlku…vlastně drží jen na 4. Přemítám co dál a popadá mě supr depka. Navíc mě předjížděj kluci na Simsonech taky jedoucí transpublik. Což může být známka toho že buď: jedou tak rychle a nebo já valim tak pomalu :). Nechápu a jenom obdivně kroutim hlavou. Prostě borci. Najdu benzínku a koho tam nepotkám Kubu s bandou. Zdraví mě slovy JAWA JEDE a povídá, že 2x píchly kolo. Zase je v duchu obdivuju, že to v pohodě zvládaj. No nic, kupuju redbull beru lístek a sypu se dál přemýšlejíc o špatném lanku a nadávajíc si, že jsem ho nekoupil. Ale co, snad to vydrží, modlím se a uklidňuju. Po 40 km u jedný benzínky chci podřadit před vesnicí na 3 a prask….lanko v pr…..Zastavuju na benzínce a lamentuju, nadávám. Přemýšlím co dál. Lanko nemám, je Sobota odpoledne, to neseženu. Volat servisní auto, kvůli lanku, který určo nemaj se mi zdá zbytečný (velká chyba jak se později ukázalo), tak sedim a přemýšlim. Kdybych si uměl dát do tlamy - udělám to. Počítám v navigaci kolik zbývá do cíle - cca 400 km. Jet 400 km na poloautomat je na prd. Navíc mi zlobí po tom co mi nasadil jeden mechanik, když jsem prováděl přepákování, křivě tu řadicí vidličku či jak se to jmenuje na řadicí hřídel a vážně nerad bych odrovnal převodovku. 
Takže teď mám spočteno že jsou dvě možnosti: jet domů cca 100km a nebo dalších 400 + 350 pak domů a všechno se špatně funkčním poloautomatem. Jsem srab a vzdávám to….letošní a svůj první vůbec transpublik prostě nedojedu. Ta potupa :(. Volám to hned manželce, aby stihla vypakovat všechny milence než dorazim :) a pomalu se sunu přes Milevsko, Březnici a Rožmitál k domovu s pocitem smutku v srdci. Motorkáře už nepotkávám, všichni jsou na cestě jiným směrem než já bohužel. Za dvě hodiny zastavuju před barákem, kde se vítám s rodinou. Za dva dny jsem najel přes 600km, ale bohužel to co jsem chtěl se mi nepovedlo pro vlastní hloupost. Píšu ještě servisnímu vozu, že nedorazím a proč, aby neměli strach. Za chvíli telefon - servisní auto. Jooooo prasklý lanka? To opravujem, zalisujem tam matičku, před chvílí jsme to dělali. Loučím se a pokládám telefon. Beze slov jdu do ledničky a otvírám lahev vína, abych utlumil ten pocit vlastní debility, kterej v sobě mám :). Moc se mi to nedaří a tak večer usínám s tím pocitem a vypitou flaškou veltlina….:). Z toho asi plyne poučení pro všechny - nevzdávejte to, naděje vždycky žije a vyzkoušejte všechny možnosti i ta nejnepravděpodobnější může vyjít. Já díky tomu přišel o určitě skvělej večer s prima lidma, na kterej jsem se těšil půlroku a kde jsem moch kecat o motorkách až do rána. Litovat je pozdě, už to nevrátim. 

I přes to všechno na to moc rád vzpomínám. Bylo to bezva a supr nálada vládla v kempu. V cílovém to muselo bejt teprve něco! Příští rok, či ještě letos (jestli se pojede plánovaný tranpublik 2011 light) zase pojedu! A tentokráte to prostě dojedu i kdybych to měl dojít :), protože potkat takovou bandu lidí na tolika rozličnejch motorkách o různých kubatůrách a stáří, typů atd. se jen tak nepovede. 

A ještě se omlouvám za češtinu, kterou používám trochu nespisovně, snad nikoho neurazím, nějak se mi to líbí a zdá se mi to, že to k motorkám patří.

Aktualizováno (Čtvrtek, 18 Srpen 2011 19:58)