TPC 2011 Light - Cestopis (Iceman)

Hodnocení uživatelů: / 3
NejhoršíNejlepší 

Po nezdařeném Transpubliku 2011 viz. předchozí článeček přišlo rozhodnutí ze strany organizátorů na další menší transpublik a sice ze severu na jih na šumavu a to ještě letos na konci srpence. Byl jsem neskonale šťasten, protože nedojetím ostré verze v červenci jsem měl neustále výčitky svědomí a pocit méněcennosti, nemohl jsem spát, pracovat, ekonomika ve světě šla dolů atd. atd. znáte to…
Rozhodnutí padlo někdy začátkem srpna, takže moc času na rozkřiknutí - reklamu a přípravu nezbylo. Nicméně, já všecko měl. Spacák jsem usušil, spojkový lanko koupil :), ostatní pro zichr zkontroloval i když byly nový po instalaci odděleného mazání, takže už jsem se jenom těšil. 
Nastal kýžený den tedy 26. srpna 2011 a já zjistil, že mi nejde náhradní navigace MIO C720b, která se vrátila právě ze servisu jako opravená. Narychlo jsem zkoušel ještě rozpohybovat GPS v iPhonu, který jsem vytopil při minulém TPC a tudíž mi v něm navi - jako jediná fce - nešla. Rozebral, vyčistil, proměřil anténu GPS, seskládal ale bez úspěchu. Co dál? iPhone tedy ne. Vyřešil to nakonec kamarád se svojí letitou MIO C520, která obsahovala mapy někdy z konce války. Ale pro hrubý odhad na které polokouli se zrovna nacházím to snad stačit bude, ukliňuju se. Jedu rychle domu, nakládám věci na koně, v rychlosti ještě káva s manželkou a rozloučení s tím, že zítra se stavím na kafčo, neb pojedu okolo. Nabral jsem spoždění a místo ve tři hodiny, vyjíždim na své J350 Chopper v 17hod. z Příbrami na Kladno. Cesta v pohodě, sluníčko příjemně hřeje a když projíždim Berounem v cca 18hod. skoro usínám…je to nějak moc dlouhý a rovný. Za Berounem nastává změna a vyrážím zatáčkovitým terénem nahoru do lesů směr Kladno. Cestu tady docela znám, takže první zatáčky projíždim poměrně svižně a začíná mě to bavit, jenže pak potkávám nějakýho sopla v plechovce a ten mě brzdí až na vrchol kopce, kde ho beru a sypu se dál skrze vesničky po kopcích, kde pomalu zalézající sluníčko svým nažloutlým podvečerním svitem přibarvuje krajinu zvláštním barevným filtrem, který mě uspává a vyvolává pohodičku na duši a tu správnou cestovatelskou náladu. Začínám si to užívat a ze spoždění už si nic nedělám. Dojíždim do Kladna, kde ani nestavim - na co - a mířím dál na Slaný, který je vzdálen jenom 15km cca. Kupuju na benzínce RedBull, kopnu to do sebe a nasedám. Za sebou mám nějakých 80km teprve a dalších 100 mě jich ještě čeká cca. Další cesta vede na Mělník. Jedu po hlavní severně od Prahy a sluníčko už začíná zalejzat. Provoz je docela hustý, ale cesta v pohodě, protože lidi to tu docela mastěj, takže žádný ulejvání. Cestou nic zajímavýho jedině to, že mi povolilo uchycení paraboly na předním světle a držela jen na šroubku. Zastuvuju, nasadím, utáhnu a jedu dál po skvělý, široký silnici až do Mělníka. Tenhle úsek si užívám, natahuju nohy na předkopech a frčim si to 90km/h se sluncem v zádech. Co víc si přát. Mělník - zácpa na silnici - mě nutí do ostražitosti. Táhnu se asi 10km zácpou, občas si dovolím předjíždět po motorkářsku - tedy plná čára a prostředkem a za chvilku vyjíždím z města směrem na Českou lípu, prostě dál na sever naší republiky na místo srazu. Čeká mě nějakých 60km, sluníčko zapadlo a jedu po tmě - ještě že světlo svítí a stěrače stírají. Jen nemám štít, ten jsem rozbil před týdnem a nový ještě nemám, jediné co mám jsou sluneční brejle, ale v těch v noci jezdit nebudu, zase takovej frajer nejsem :). Co se dá dělat, jedu schovanej za štítem, na který se mi houfně lepí komáři, můry a co já vím jak se to všecko jmenuje. Cestou se modlím, aby se mi na plexi nepřilepila srnka nebo prase. Jedu totiž poměrně svižně neznámým krajem v lesích západně od Máchova jezera, kolem jsou mokřiny a mlha, takže zvěř bych tu rozhodně čekal. Navíc samá zatáčka, což musí být fajn spíš ve dne. Za hodinku zhruba přijíždím do obce Svojkov SV od České lípy. Do cíle je to zhruba 5km, jenže prostě MIO neni moje silná stránka, navíc dotyková obrazovka na mě kašle a když já někde zmáčknu, tak ona si to na jůst zmáčkne jinde. Kašlu na to, vyndavám iphone a koukám do mapy. Za chvilku se orientuju po deseti min. vidím odbočku na pekelné doly. Ty krááááávo…..moje první slova. Fascinující, přijíždim na parkplac před jeskyně, kde se za války vyráběli MK108 kanony do letadel luftwafe. Dnes je z toho motoklub. Geniální nápad. Dávám moto na stojan vedle ostatních. Všude jsou motorky, lidi sedí u stolů, pijou pivo, baví se, nikdo nemá kravatu - nádhera :). Hledám lidi z TPC a potkávám týpka s trikem TPC 2011, kterej se valí pro pivo. Dozvídám se, že triko má na sobě náhodou, že nejede, ale ukazuje mi stůl, kde jsou organizátoři a další účastníci. No asi 5lidí. Domlouváme se co a jak a já jdu na prohlídku jeskyní. Nemá to chybu. V jeskyních jsou namalovaný silnice, je tam bar, záchody, kouty s pohovkama, kam sebou můžete fláknout, když toho moc vypijete. Nic se neplatí. Nechápu, žasnu a obdivuji nápad pronajímatele. Omámen sedám na motorku a projíždim jeskyně. Pak nacházim flek, kde zbyla ještě váha, na který vážili Máchalovou v pohádce s Čerty nejsou žerty, házim za ní spacák a jdu na pivo a za ostatními na pokec. Pak už jen kecáme, pijem pivo, bavíme se - RRaol je rozený vypravěč, ostatní se taky neupejpají, takže se bojim aby mě smíchy nevypadla moje stará kýla :). Parádní večer, ve kterým je trošku napětí ze zítřejší jízdy, ale celkově je to spíš uvolněný, určo teda mnohem víc než na ostré verzi TPC 2011. Večer utekl rychle, jdu zalehnout, zejtra mě čeká závod s RRaolem (kterej je v mý skupině jedinej), abych se řácky prospal. Chci dojet minimálně druhej totiž :D. V jeskyni se spalo kráááásně. Vlhkej vzduch, konstatní teplota - paráda.
Druhej den vstávám v kolem osmý hod. Objednávám si supr snídani u barmana , kterej snad nešel ani spát, a kafe. Dostávám k snídani volský voka se slaninou - mňam a rychle to do sebe házim. Balim, ostatní pomalu odjížděj. Já, jak je mým zvykem, balím pomalu a tak odjíždim snad až kolem desátý :). Za mnou už je jenom Rachot s přítulkyní. Zastavuju v první vesnici a šteluju navigaci jak jen nejlíp umim. Upřímně neumím se ani podívat kudy mě to povede, což mě trochu znervozňuje, ale je to fakt strašnej krám. Dávám vodu a píšu první zprávu domů ženě, protože v Pekelkách neni signál…tedy já neměl. Nasedám a dávám první pořádnou dávku km. Navi mě vede jižně směrem na Mělník, tedy stejnou cestou jakou jsem včera přijel. To se mi líbí, protože silnice vede lesama s pěknou silnicí, ovšem tedy bohužel i s pěkným provozem a hodně vesničkama, takže člověk porát brzdí. Potkávám týpka na nějakým nadypaným naháči. Předjíždí všechna auta a stoupá si vedle mě k semaforu, na němž stojím kvůli opravě mostu. Teď se uvidí - prolítává mi hlavou a mrknu letmo do navi, před námi jsou zatáčky ve kterých by mohlo zvítězit umění nad výkonem motorky. Borec jakoby to tušil laškovně protůruje motorku a kejvne na mě. Nenechávám se zahanbit a lechtám svoje všechny dva věčně se hádající válce do 3000ot. - než začne chrastit volně uloženej píst :). Padla zelená a borec to krmí po rovince do první zatáčky, jsem v těsném závěsu asi půl km za ním :). Co naplat, přidávám plyn a jedu co to dá, je mi Jawky líto. Dojíždím druhou zatáčku, ale borec je ty tam. No nic, asi má štěstí, jinak si to nedokážu vysvětlit :). Na tomhle úseku cesty jsem zaznamenal nejvíc policajtů, snad v každý 5tý vesnici. I tak si cestu užívám s mažu na Mělník. Z Mělníka zase rovná cesta do Slanýho, která je spíš odpočinková a lemují jí stráně hojně porostlé ovocnými sady. Hezkej pohled, poklidná jízda do 90km/h. Slaným jenom profrčim a přes obec Smečno jedu na Lány. To už se nacházím na severu Berounských lesů. Tady seznávám, že jedu jinudy než včera, ani vlastně nevím kde jsem, protože MIO mě nenechá pořádně zmenšit mapu. No co, lední medvěd na mě ještě nevyběhnul, tak jsem klidnej a důvěruju navi, že jsem na tý správný straně zeměkoule. Následuje cesta lesy přes Křivoklát - kde je hrozně tůristů a kde jsem ještě nebyl, tak se kochám. Musim se sem ještě vrátit, moc pěkný. Všude dlážděný cesty a ten hrad vypadá hodně starobyle a udržovaně. Na podzim až opadnou tůristi se sem vydám. S nima to nemá cenu, kazí atmosféru. No nic, do Žebrákku to mám 20km, tak hurá na to. Přiznám se, tenhle úsek mi moc nesedl, listnatý lesy plný posledlejch houbařů, který náhodně skáčou z lesa do silnice a všude mraky aut. Dojíždím do Žebráku a stavím u benzínky KAPR oil. Dávám vodu, kafe - borec s autem staví za mnou a haleká na mě "HELE TO JE HÁRLEJ CO???". Já na to, že to je JAWA. Buchta vedle něj se ironicky ušklíbne s výrazem v obličeji, který říká - no ty ses zas předved a já mam dobrej pocit, že JAWA vyrobila něco, co se podobá světoznámý klasice jako je harýk. Frčim dál na Příbram - tuhle cestu znám moc dobře, jezdil jsem tudy každej den do práce, takže se s tim nemažu a vymetám všechny zkratky co tu znám. V Příbrami stavím u pumpy zkontrolovat stav pneu a dotankovat. Teď zbývá 10km dom na kafe, jak jsem slíbil ženě. Kecám se ženou o super zážitku v Pekelkách a už zase nasedám, musim přeci dojet druhej! Cestou se stavuju u kamaráda, ať mi půjčí zdroj k navigaci, protože mi odešel. Fakt klika s těma krámama od MIA. No nic, valím dál přes Rožmitál pod. Tř. na Lnáře cestou mě velmi dobře známou, jezdím tam často, cestou začíná drobně pršet, nandavám nepromok - někde ve Smolivci. Ve lnářích už prší zdatně. Co naplat, mrknu do navi, kudy přibližně a schovávám jí do bundy, aby nenastydla jako iphone minule. Valím dál směr Nepomuk, ale to už leje jako z konve. Předjíždí mě auta, protože jedu asi 50km/h. Nemám štít, takže mám ksicht uplně mokrej a do očí mě bodají kapky deště jako jehličky. Nadávám jak starej námořník, protože nic nevidim a navíc čekám kdy mě někdo trefí zezadu. Nakonec jsem to vyřešil tmavýma brejlema, i když sice vidim blbě díky tmavejm sklům, aspoň vidim. A zase mě to baví :). Pohled na mě musí bejt zajímavej. Černá motorka, černý oblečení, černý boty, černá helma černá kukla a pod ní blb co jede v dešti v černejch brejlích - autaři se na mě otáčej. Krajina začíná kopcovatět, blížím se k šumavě. Projíždim Nepomuk, kterej mě ničim nezaujal a stáčim to na jih na Klatovy, už zbejvá jen pár km. Netrvá dlouho a dojíždím i do Klatov. Déšť zmírnil a už jen mrholí. Do obce Běšiny už je to asi 11km. Naneštěstí se zrovna přes Klatovy směrem na Běšiny jede nějakej cyklo závod, takže v těch černejch brejlích málem trefim organizátora na trati, uprostřed silnice. Ještě že měl oranžovou vestu tronda. Čekám než mě pustěj a už valim, směr Běšiny. Už skoro neprší - paráda. Nemůžu najít kemp. Projíždím vesnicí sem tam a nikde nevidim ceduli. Až nějakej týpek mi radí kudy tudy. Děkuju a startuju bajk k posledním metrům tohohle závodu. Koukám, že už zase mi svítí brzdový světlo i když nebrzdim kurňa. Stejně jako při prvním TPC mi natekla voda do brzdovýho spínače na zadní brzdu. No nic, to už dojedu. Kemp nacházím v pohodě a zastavuju za koněm RRaola. Vychází RRaol a vítá mě slovy - jooooo sem první……:D. Sesedám s dobrým pocitem, že druhej je taky dobrý umístění a du za ostatníma na pivo do restarutačky, kde už máme stůl. Mam supr pocit, že jsem dojel, bajk je OK. Dojel jsem poslední, takže se udělují ceny - překvapivě organizátor Rachot potvrdil mojí doměnku, že jsem druhej :D. Dáváme víteznýho pajduláka a dem se bavit. Já ještě odskakuju do recepce zjistil co jako u nich co stojí a rovnou si rezervuju chatku. Jelikož jsem sám v chajdě, přidávají se ke mě Rachot a jeho slečínka a RRaol. Tím se cena za ubytko hodně podobá ceně za stan. No co si víc přát. Ubytování je super, chatky jak nový, čistý a s topením, na kterým všichni sušíme hadry. V hospodě kecáme a bavíme se, vládne supr nálada. Debata s přibývajícím chlastem nabývá vážnějšího charakteru a my probíráme důležitá témata viz. následující text. 
Během večera se přišlo na pár závažných věcí, jež v mnohém mění historická fakta nejen našeho, ale i jiných národů. Např. na to, že první moto sraz udělal Žižka se svojí vozovou hradbou, když táhnul do boje. Dál pak na to, že Ducati (jejíž název vymyslel čech když povidá nějakýmu Italovi - DUCÁ TI to vole) má zvuk motoru okopírovaný od řetězu vlajícího za žebřiňákem českého sedláka. Nadále pak i název motocyklu V-Strom japonského výrobce Suzuki je okopčen od padlého českého stromu do tvaru V, nějakým japonským turistou. Škoda, že tyto historické milníky jsme nikam během večera nezaznamenávali, neboť veřím že kdybychom to předložili na patřičném patentovém úřadě, jistě by se čechům naskytly peníze od zahraničních výrobců za způsobenou újmu a zase by chvilku bylo ve státní pokladně co rozkrádat :). Večer pomalu končil a my se odebrali do chatek. 
Ráno jsem nějak nemohl dospat, a vyrazil na obhlídku vsi Běšiny a pro něco k snídani, protože restauračka otvírala až někdy v 10. Během projížďky mi vynechával jeden válec na volnoběh, což mě trochu znervozňovalo, ale do kempu sem i s jídlem v klidu dojel. U chatky jsem ještě šteloval lanka plynu a oilmastra a vyřadil z provozu spínač světla od zadní brzdy, abych neplácal baterku. Bohužel jsem přitom nechal zapnutý klíček, takže baterku jsem vybil :). Pomohl Rachot s kabelem a RRaol s chopprem, přes který jsme mýho koně našlápli. Pak už jen následovalo rozloučení a cesta domů. Já se ale rozhodl, když už jsem byl na Šumavě, že se mrknu za hranice k sousedům do německa jak si tam žijou, ale spíš abych mohl říct, že jsem byl v německu s Jawkou :). Po 30ti km dorážím do Železné Rudy, kde tankuju. najednou za sebou slyším zvuk vlajícího řetezu za žebřiňákem. Kolem mě projela Ducati a majitel šel tankovat. Když to navrknul, opět se ozval ten známý - ČESKÝ - zvuk a já se řepim na nasedajícího majitele, který na mě mává. Do německa jsou to už jen asi 2 km přes poslední českou ves - Alžbětín. Projíždím a zastavuji v první německý vesnici Eisenstein, kde dělám fotku, ale pak už otáčím a sypu rovnou domů. Cestou stavím ještě někde před Sušicí, dávám redbull a v kuse přes Strakonice jedu do Příbrami nejrychlejší cestou - těšim se na rodinu. Doma mě přivítala akorát tříletá dcera, ostatní si ani nevšimli, že jsem byl pryč :). No pěkný. Dávám kafe a sedim na terase hledíc na nabalenou motorku, kterou se mi ještě nechtělo uklízet rovnou do garáže a tak jsem jí nechal venku na chodníku, aby mi alespoň ten pohled na ní, připomínal jak supr víkend se supr lidma jsem zažil. Těšim se moc na další vyhecovanou akci - Transpublik EXTREME 2012, která proběhne někdy v lednu a na který zase objevíme nějaký historický nejasnosti :). Jestli má někdo zájem může se přidat, víc info. na www.transpublik.cz

Aktualizováno (Čtvrtek, 19 Červenec 2012 19:13)