TPC 2013 Light - Cestopis (Iceman)

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Transpublik 2013 - Light

5.9.2013 - den D -2
Zítra se opět frčí TPC a sice light verze… těšení na sobě pozoruju už přes tejden a mam taky proč, bude to šrumec…ale to já ještě nevím. Zatím mnou probíhá to příjemný vzrušení a napětí. O to víc, že nepojedu na Jawce choppru, ale na šestkový GSRX, jež jsem pořídil před cca 20ti dny a na který jsem pramálo najezdil - i když se fakt snažím. Bohužel něco přes 2000 najetých km mi ale nezaručuje kvalitní zkušenosti - prostě musím jet na pohodu - a za cíl si dávám - testovat, ale na rezervu - chci hlavně dojet. Nad tímhle vším si tak přemýšlím zrovna když jdu ráno do garáže pro nějaký věci. Otevírám vrata, zdravím motorky a hned registruju nepříjemnost - u GSXR je na zemi skvrna od oleje velikosti mexického dolaru - motorák - do hajzlu, probíhá mi hlavou. Tohle zjištění mi značně nahlodává nejen těšení na akci, ale i plány dnešního dne, kdy jsem plánoval pouze nějaký drobnosti vč. namontování zásuvky 12V kvůli navi. Navíc jsem to všechno chtěl dělat po práci, protože mam fofr a měl bych jet na pobočku navíc. Všechno se nějak sype. Vezu rychle děcka do školy a školky a celou cestou přemejšlim, kde se to tam mohlo vzít - ale na motorce je jasnej stejkanec, takže vylučuju vnější zdroj - tedy, že bych to tam prostě odněkud vylil. Včera sem natočil asi 180km a chvílema jsem jí dával za uši, určitě tam něco prasklo, nebo fouklo těsnění na ventilovým víku, což by tak odpovídalo tomu místu kde to teklo, žel bohu víc času sem neměl na zkoumání, takže si nejsem vůbec jistej. Za chvilku sedím už v kanceláři a domlouvám se, že na pobočku do Prahy pojedu pozdějc odpoledne a jedu dom s přesvědčením, že asi musím přetěsnit víko na ventilech a sumíruju si, jestli na to všecko mám.
Doma jsem odstrojil levou část kapotáže, nádrž, ale špatně je tam vidět… sporty mají oproti Jawce trošku jinej rám (zlatý komunisti :-)), kterej všude překáží ve výhledu. Čeho jsem si ale nemohl nevšimnout bylo navíc skoro přervaný plynový lanko. Jiný nemám a prachy na rozhazování taky ne. No tak to je konec. Popadá mě panika. Moje oči sklouznou na druhý konec dílny po spolehlivém a nezničitelném Jawa choppru (to ještě netuším, že za měsíc ji zadřu na klice), jež tam tiše odpočívá a jen oddaně a toužebně čeká až jí vezmu zase za plyn - skromná, krásná holka. Trochu zasněného mě popadají výčitky, že jí nechvám jen tak stát v rohu a věnuju se nevděčný Suzance. Du si uvařit domu kávičku a přemýšlím zoufale co dál. Do hajzlu tak sem se těšil. Po občerstvovací přestávce se mi ale lepší nálada a začínám postupovat logicky a metodicky. Koukám na lanko - je nakousaný asi tak do půlky. Hlavně ale, ty přetrhaný zbytky jsou zohýbaný tak, že to musel někdo už vědět, a sválně to tak naohýbal, aby ty přehryzaný drátky nezavazely a lanko mělo volnej pohyb a nebránilo posunu po takový kladce. Tozn. že už s tím jezdím od začátku a drží to. Navíc ta prasklina je na části lanka právě za tou kladkou, která - aspoň tedy jak deduktivně usuzuju zavírá šoupata v karbecu, aby se rychle zavřel přívod směsi do válců. A ne jako u Jawky samotíží. Celou dobu co testuju a tahám za plynovou rukojeť jde tahle část plynovýho lanka volně, bez napětí, tozn. že to prostě vydrží a hotovo - vnucuju si . Dobrá jeden problém opomenutelnej a teď to důležitější - olej. Celý to oblejzám a nemůžu najít kudyma to teče. Celej motor je nepoblitej - čistej. Až po chvíli objevuju, že u karburátoru na válci č. 1 je povysunutý sání a kolem je to poprskaný. Ha…že by? Nacpávám to zpět a startuju ještě odstrojenou Suzku - nikde nic nepozoruju…heuréka…asi to bylo vono. Na choppra jsem uplně zapomněl, popadá mě radost. Rychle všechno skládám zase dohromady a rovnou přitom přemejšlim, jak že udělám tu zásuvku na navi - když mě zbyl čas. Jelikož nic nemam koupeného, beru jednu zásuvku auta z kufru, kterou používám na lednici, když jedeme na dovolenou - holt šetřím čas i peníze, protože ji tam v kufru používám fakt málo. Holt jí - až koupim na suzku tu venkovní na řídítka, zase vrátím zpět. Malinko jsem zaimprovizoval a celé jsem to nandal do zadního kastlíku pod druhou sedačkou, což nebyl dobrý nápad - i když už teď to tuším, projeví se to později. Stejně potřebuju jen dobíjet telefon a navi asi moc používat nebudu - jen pro zichr. Celé mi to trvá cca hodinku a tím pro dnešek končím. Následně frčím do Prahy, kde odmítají můj návrh přesunout celou akci na PO a nemůžou bejt bez nové tiskárny i když tý starý nic neni. Náladu mi ale egoistická a nad obyčejné lidi povznesená sl. vedoucí nekazí, neboť Suzka je v cajku a tak se den stále drží v růžových barvách :-). Večer se vracím v 9 večer z pobočky domů a bohužel tam ještě jednou budu muset. Usínám ale spokojen a natěšen na zítřek...jen toho času, kdyby bylo víc...

Den D -1 - 6.9.2013 - přesun na start. Plánuju si oběd v Olomóci s Oldbajkrem a Leem - choppristi s luxusníma chopprama. Ráno ale nezačalo vůbec dobře. Dcerka má teplotu, musím dokončit věci do práce, abych měl čistý svědomí, navíc na mašině je potřeba vyčistit a namazat řetěz. Taky nemám ještě na ďáblíkovi žádné brašny, nebo cokoliv, kam bych mohl něco narvat… a to mam ještě vzít sebou 11 triček, co nejsou rozdané a jež mimochodem nemam pochystaný pochystaný. Na choppru bych to měl s kuframa tak akorát…a že tam se něco vejde. Původně jsem chtěl vyjet v 10…už teď vím, že to je bez šance a posouvám to na 11ctou. Synka vezu do školy…cérka jede se mnou, protože je mrzutá.. měla sice jít hned ráno k babičce, ale kdepak, radši že pojede s tatínkem… ten pocit její lásky vůči mě hrozně hřeje - přál bych to každýmu :-). Cestou usíná v autě a je mi jasné, že jí neni dobře. Po příjezdu domů si jde zase okamžitě lehnout a tak mám aspoň klid na práci…mam čas ale jen do 10ti, abych stihnul všecko ostatní pak ještě. Hodiny ukazujou už půl jedenáctý a já pořád dělám… ještě pár drobností a klap - zavírám noťas…konečně jdu balit. Jen tak pro zichr meřím holce teplotu. Aha změna nejdu balit. Dcerka má teplotu jako prase 39.3. Rychle nasedáme do auta a okamžitě frčíme k doktorce. Její  verdikt je - chřipka. Nakupujeme v lékárně nezbytné medikamenty a frčíme zase domů do postýlky. Cestou zpátky slyším jak odbíjejí poledne na jednom z Příbramských kostelů…kurva, co se dá dělat. Odjezd odsouvám, dokud nedorazí žena - to jest až po třetí hodině odpolední. Dítě přece nehrknu k babičce, když je mu zle ,no ne. Budu s ní - aspoň mam dost času na přípravu. Kluci - Leoš s Oldou - už stejně budou po obědě.
Doma jde dcerka zase do pelechu - koukat na pohádky - tak říká Comebacku. Jdu tedy na toho ďáblíka - namazat řetěz a pro zichr dolít olej do motoru, protože suzka už taky trochu konzumuje… to je holt věkem a možná i předchozím zacházením… v zimě necháme opravit, teď se ale hlavně jezdí a jen dolívá :-), protože dokud je hezky nesmí utéct ani minuta šance na projížďku! Netrvá to dlouho, mam to nacvičený - za pár minut hotovo. Teď otázka jak tam všecko to co mám vézt, nabalit. Nosím všecko co bych měl teoreticky vézt sebou k motorce. Z hromádky roste mi před očima hromada o velikosti dobře vypasené dospělé krávy. Motorka se zdá být oproti ní uplně malinká :-\. Po další kávové přestávce mě napadají dvě řešení. Nakonec vyhrává to jednodušší. Našel jsem na půdě starej tankvak na šňůry co jsem vozil na ČZ asi tak před 6ti lety. Vida, všechno k němu mam a je dokonce rozkládací - nafukovací. Prostě buď máte malý tak na 18l cca a nebo se to celé po obvodu rozepne a je z toho větší na 25l cca. Po zjištění, že všechny zipy jsou OK to montuju na bajk. Postupně tam sázím celou tu krávu v podobě nutných nezbytností co mám sebou vézt a když zapínám poslední zip - nezbylo na zemi vůbec nic. Dokonce se vešla i svačina na cestu i když jsem musel trochu ujíst :-). Koukám na to a nemam tucha jak na motorce pojedu. Normálně totiž při rychlostech nad 150km/h na Suzce ležim, aby mi nekvedlala hlava ve větru.... to se teď vylučuje díky tankvaku, který změnil podobu ďáblíka z motorky na parník s obrovským komínem. Tozn., že budu asi muset jet pomaleji :-\. Čas se krátí a blíží se příjezd manželky. Rychle dávám vanu. Je 15:00, oblíkám motohadry a nervózně přitom počítám čas za který budu muset dojet do cíle - tedy do teho Holomóca vzdáleného 340km - konkrétně se jedná o pevnost Del Fuego - obec Křelov. Dělá mi to starosti, neb na mě jednak čekaj lidi, který si tam přijeli jen pro trika a druhak beru jen tmavý plexi, ve kterým ve tmě asi ho... nic moc uvidim. 15:20 - žena otevírá vrátka. No sláva. Pochystanej loučím se, sedám obkročmo na Suzanku a frčim na benzínku. S tankvakem velikosti a tvaru lodního komínu se jede divně, alespoň podle prvních pocitů - i když to se mnou necloumá, stejně mam hlavu moc vysoko a vyčuhuju. Vypadám as jako zvědavá 160cm vysoká sousedka za 180cm vysokým plotem :-D. Natankováno - TPC light právě začíná.... Vyjíždím z města a už po prvních km je mi jasné, že ten tankvak je teda fakt na hovno - nedá se správně zalehnout jak jsem zvyklej. Co se dá dělat, není cesty zpět. Najíždím na rychlostní silnici R4 a letim na Prahu...zatím jedu do 160ti, kuliva tomu tankvaku nad 150 mi totiž kvedlá hlava tak, že mam strach aby se mi nevyklachtali obratle co jí držej. Za chvilku si ale zvykám a nacházím nějaký kompromis. Stisknu stehnama Suzanku a 180 - 200km/h to drtim do hlavního města. V zatáčkách snižuju na 160, protože to moc neumím ještě a bojím se o to opřít, páč nevim co Suzka snese. V Praze jsem cobydup, cca 20minut... objíždím ji jižně po periferii 160tkou, což se asi taky nesmí, nicméně nejsem rozhodně sám. Konečně sjíždim na D1…teĎ nějakých 200 do Brna. Sluníčko mi svítí do zad a překrásně osvětluje silnici předemnou...zima není - naopak teploučko a tak to má být celý víkend. Co si víc přát? Možná lepší silnici. D1 je dobrá jen kousek...pak to začíná...první uzavírka v jednom pruhu - provoz se táhne 80tkou - až na vyjímky teda. Já jedu co mi umožňujou auta předemnou tedy 140cca, ten tankvak mě sere - fakt mě to omezuje. Míjím první uzavírku a nasazuju 160km/h - cestovku. Nemá smysl to hnát zbytečně - podle mých výpočtů bych měl dorazit do osmi hodin, a to je v pohodě. Asi tak po 50ti km od vjezdu na D1 začíná pravidelný rytmus... drc, drc, drc, drc,....zadní guma už bohužel nevalné kvality mi poskakuje po silnici a tvrdý nárazy se mi přenáší do spodní části páteře....drc, drc, drc, drc.... začínám pod přilbou remcat - kdo TODLE kurva mohl schválit jakožto hlavní silnici mezi Prahou a Brnem? Jedu v levým pruhu, tam to není tak hrozný, jenže bohužel, občas musím zaplout do pravýho, abych pustil typa co za mnou letí se sporťákem nějakou 180tkou, už samotnej přejezd z pruhu do pruhu je zážitek. Mezi panely totiž někdo chytrej vylil 15ti cm asfaltovou stuhu, která se časem vydrolila a místo toho jsou tam díry. Pokud už musím přejet, zpomaluju na 140 a snažím se co nejprudším manévrem sjet doprava, aby moje trvání v tý škvíře bylo co nejmenší. Á zase uzavírka...80km/h... jedu opět v rychlejším pruhu a je mi divný proč všichni najednou přejíždějí dost svižně do toho pomalejšího. Pochopím to ve chvíli kdy mi rameno bagru proletí nad hlavou. Borec co tam pracuje na středu dálnice, tím bagrem otáčí tak vehementně, že mu občas rameno vklouzne do pruhu kde už jezdí auta....ani nevím jestli si to uvědomuje, nebo mě prostě jen neviděl a nebo je mu to jedno… nic příjemnýho ale. Uzavírka končí - míjím Jihlavu. Tachometr ukazuje ujetých cca 180km a já už mám z těch kodrcáků pěkně naklepaný zádo. Proto sjíždím u známé OMW na kopci u Jihlavy, kde je krásný výhled, abych vorazil. Kupuju kávu a píšu Rachotovi, ať nemá strach, že zatím žiju - to ještě netuším, že Rachot ještě ani nevyjel - prostě pohodář - neřeší. Popíjim kávu a kochám se. Ještě jedna SMS Oldovi, že oběd už nestihnu.  Příjemně opojenej výhledem a celkem dobrou kávou - v rámci možností obsluhy a jejího vybavení - zasněnej vyrážím... tohle kafčo mě příjemně nabudilo... srdce zrychlilo frekvenci a i ta dálnice vypadá najednou docela dobře... přejíždím do levého pruhu....vytáčím 3, 4…Suzka mi ukazuje co umí nad 8000 ot./min. Motor se rozeřve, jako bych mu vyndal všechny ucpávky a suzka uplně šťastná teď konečně naplno dýchá! Ručička letí k 200, je přesně vidět, že jí tohle sedí...sázim za 5 a hned za 6. Obě rychlosti jsou tak krátký, že ani nepozoruju rozdíl. Silnice těch 40 před Brnem je docela pěkná, tak ani neubírám. V dálce vidím uzavírku...naštěstí už poslední...opět se táhnu v levým pruhu... na ceduli 80, na tachometru 140...tentokrát už jsem obezřetnější a koukám jestli nějakej stavební stroj neleze do silnice. Po celý uzavírce vidim jen jednu partu dělníků z nichž půlka má ruce v kapsách a druhá sedí na panelech...tak to si stávající D1 ještě užijem. Pomalu míjím uzavírku. Odbočka na Velkou Bíteš mi dává vědět kde sem, protože do navi nestíhám koukat. Po uzavírce je přede mnou opět krásná rovná silnice a letmý pohled napravo mi dává jasně najevo, že morava je krásnej kus český země, kde bych třeba jednou mohl žít. Podvečerní, celodením svícením unavený sluníčko, tomu dává ještě krásnější ospalou podobu. Ze zasnění mě vytrhuje přiřítivší se auto za mnou...co se dá dělat, kdybych se chtěl kochat měl sem vzít choppra a nelézt na D1. Zkopávám z 6 na 3 a za stupňujícího se řevu Suzanky letí ručička tachometru plynule nahoru. Je ale vidět, že borec za mnou je závodník. V zrcátku zahlídnu dva oblaky tmavýho kouře, který vykvetly za jeho hypermoderním SUV - asi jak podřadil a naložil plnej kotel. Odhaduju to na velkej naftovej motor s min. 6 válci. I když Suzka je "jenom" šetka tozn. to nejmenší ve sportech, tak stejně mu dává zabrat. Bohužel auta před námi nám nedávají moc prostoru k závodění, takže jedeme za sebou možná 20km - střídavě mu mizíme, střídavě nám dejchá na záda... jedu mezi 160 - 220km/h podle toho jak je třeba zpomalovat...nakonec mu mizíme. Po dalších 10km ukazuje Suzka, že benzín má na posledních 50km cca, zastavuju u benzínky těsně před Brnem...v podstatě na jeho východní části. Čas je slušnej 18:30. Tozn. do Brna za 2:45 - když beru v potaz ty zdržovačky, 15minut přestávku na OMW, tak jsem spokojenej. Mizí mi z mysli ten nepříjemnej pocit, že je třeba spěchat. V klidu tankuju plnou, platím a kecám s obsluhou. Venku ještě omývám štít u přilby - to z choppra neznám - mušky. Na choppru se všecko lepí na velký štít co mám vepředu a hlavně ale ne v takovém množství. Koukám, že mam stovky mrtvejch mušek i na kožený bundě. Vypadám jak kdybych projel nějakým roštím v lese. Zastavuje se u mě kluk ze zájezdu, co jede autobusem někam kamsi a hned na tykačku jakože kam valím a že měl taky motorku, na který byl v CHR.  Nuceně kecáme - tedy já nuceně, ale po chvilce už sem nervní zase, že nejedu... zdvořile se loučím, nasedám a vyjíždím na posledních asi 80km. Přes Brno se ploužím 140km/h, naštěstí netrvá dlouho a jsem za městem. Sluníčko mě hřeje a svítí mi do zad a díky tomu vidím předemnou se pomalu protahuje víc dopředu. Z toho je mi jasné, že doba pokročila. Sice vím, že už toho moc nedohoním, ale i tak za to znova beru a nasazuju cestovku mezi 160 - 180ti. Když míjím Vyškov po levé straně, vidím napravo známou a populární betonárku ZAPPA, vystavěnou ve stylu bitvy u Slavkova. Vzpomínám si, jak jsem tu jel asi před 10ti lety a byl jsem tím pohledem uplně omráčenej. Následně jsem v lázních v Luhačovicích celej užaslej vyprávěl co že to u toho Slavkova mají a že jsem ani nevěděl, že takhle velké zbraně existovaly. Jeden z přísedících mi následně suše sdělil, že to je betonárka a všichni přítomní se vesele smáli mojí naivitě. Tohle holt u nás na vesnici nemáme no. Dneska z toho mam srandu, ale tenkrát mi do smíchu fakt nebylo - naštěstí jsme u toho stolu seděli asi 4 jenom :-D. Za Vyškovem beru levou a odbočuji definitivně z D1 směrem na sever do vyšších poloh a míst to nehostinných. Cestovku si stále držím, jede se tu luxusně, i přesto, že silnice je dvojka - tedy druhé třídy. Zbývá 35km do cíle. Po 20ti protínám Prostějov středem. Nic výrazného mě tu neuchvátilo a za chvilku už vidím Olomouc a navi ukazuje do cíle 5km. Stavím ještě u benzínky, abych na zítřek natankoval plnou a měl náskok před těma co na to zapomenou :-). No spíš proto, aby mě zase nedošel benzín někde - jako by se mi to už na TPC nestalo že? U benzínky to ukazuje 19:30 a začíná se stmívat, koukám ještě, zmeškaná volání...už mě hledají... nebudu se zdržovat psaním, nebo volání a zadávám do navi souřadnice pevnosti Del - Fuego přímo z jejich stránek. Opět se mi potvrzuje, že Navigon je supr navigace a jako jediná z 5ti co mam v iPhonu umí souřadnice perfetkně, narozdíl od Google maps, který mě po zadání souřadnic směrují někam do Norska a ostatních, který ani zadání souřadníc nenabízí - resp. neumí je vložit jako volný text. Poslední km a už přijíždím z kopce k pevnosti, která je mimo vesnici Křelov...impozantní.


Když to vidím, zapomínám čumět na cestu a klouzne mi zadní kolo. Vjíždím dovnitř pevnosti, kterou bych teda jako voják dobývat nechtěl :-). Po levé straně si všimnu dvou chopprů, který jsou mi povědomý - no jasně to je Leo a Oldbajker a mířím ale k většimu chumlu zaparkovaných motorek, kde stavím Suzanku. Z motorek poznávám Syslice CBRko a Cerrie krásného HD, to je tak všechno.


Zdravím skupinku u stolu a jdu se s nima honem vítat. Olda, Leoš, Syslica,  nezničitelná stálice Franzimoor... s dalšíma se seznamuju. Např. poznávám Cecila - věčného rýpala - myšleno v dobrým, občas se pošťuchujem z legrace. Trošku mě překvapuje, že Cerrie sedí oděleně od ostatních, takže ji okamžitě přemísťuju k nám a začínám rozdělovat trika co jsem dovezl, abych se co nejdřív zbavil toho komínu, přes kterej sotva vidím. Olda mi pomáhá rozdělovat samolepky, tak to rychle odsejpá. Najednou někdo povídá, hele čumí ti plátno z gumy. A fakt že jo... zadní pneu už je po smrti. Doma jsem si toho buď nevšiml a nebo to nebylo....ostatní mě ujišťujou, že s tím můžu jet dál, že nějakejch cca 1000km to vydrží a nebo holt, že musím hodně klopit, abych jezdil po hraně :-). Jsem z toho krapet nervní, protože jsem si chtěl fakt zajezdit a zase posunout hranice v klopení kousek dál. Můj plán byl v podstatě jednoduchý - chytnout se někoho se sportem a jet za ním. Ne kvůli navigaci - tu mam svou, ale proto abych se naučil...přeci jen na sportu fakt neumím ještě. Takhle to vypadá, že pojedu zítra sám, pomalu a budu vůbec rád, když dojedu. Parta mě uklidňuje, že to je OK, tak na to brzy zapomínám a dávám vítěznýho panáka se Syslicou a nealko pivko. Vítěznýho panáka proto, že projet D1 celej se už dneska dá považovat pomalu za zázrak. Mezi tím vším hemžením zjišťuju, že Rachot tu ještě není. Zprvu udivenej, modlím se, jestli někde nevisí na stromě. Netrvá ale dlouho a na kopci slyším známej zvuk šestkový GSXR... a ještě jedný....doráží Rachot s Džubym a jeho přítelkyní coby spolujezdkyní. Srdečně se zdravíme. Rád ho zase vidim... Všichni se sesedáme u stolů tak, abysme seděli spolu a probíráme zítřek. Pár otázek mam nezodpovězených taky, tudíž jakmile nějakou takovou někdo položí tázavě se ohlížím po Rachotovi spolu s ostatními. Rachotova odpověď povětšinou bývá nejistá a většinou končí slovy - …vono to ňák dopadne. Nakonec si ale důležitý věci ujasňujem a vytváříme - zdá se - stabilní program na zítřek. Šotek nám ještě stříhá plánky s průjezdními body, páč jako jedinej z party má nůžky :-D. Teda nůžky... spíš něco na ten způsob... takový ty malý nožíčky na kapesním nožíku.... aspoň má kluk na celej večer co dělat.
Večer pomalu ubíhá...postupně zjišťuju vybavení Del Fuega a seznamuju se taky s majitelem klubu. Je to borec...a vybavení tu je prostě luxusní. Někdo sice mrmle, že postele jsou tu jako v kasárnách, ale bodejť by nebyly, když jsme v bývalých kasárnách že? Na každé posteli je jmenovka a igelit a jsou to takové staré, železné pryčny...nicméně všechno čisté, vytřené, uklizené...prostě komfort...je tu i sprcha, nové toalety, všecko vybílené... fakt jsem nadšenej. Dokonce se tu připravuje nějaká svatba na zítřek.
Ohledně historie Del-Fuega. Jedná se o velmi zachovalou pevnost, která byla vystavěna v r. 1850 a byla součástí obranného systému Olomouce. Je ve stylu baroka, což je na ni i vidět a to hned na vstupní věži. Asi se nikdy pořádně nevyužívala, neboť je velmi zachovalá - resp. spíš se v ní nikdy nebojovalo si tak myslím. V době socialismu ji využívala jednota pramen a to díky její konstatní teplotě, jako sklad zeleniny. Dnes je v soukromém vlastnictví.
Asi po hodině sezení na nádvoří nám začíná bejt zima a tak se přesouváme dovnitř pevnosti, do jedné z místností - takticky je to ta nejblíž baru a je vyzdobená motorkářským motivem namalovaným na zdi. Chvilku řešíme ještě organizaci a kecáme. Ani nevím proč, ale Rachot najednou vstává a chce zjistit jestli se vejde do střílny, což je díra ve stěně postupně se zužující o velikosti krabice od mikrovlné trouby cca. V moto oblečení se mu to moc nedaří, ale když si sundal kalhoty, tak už mu kouká jen hlava :-D.



Všichni ho mohutně povzbuzujeme, díky čemuž se mu to skoro povedlo :-). Rachotovi už kouká jenom hlava a do té doby verbálně se projevující velitel najednou ztichnul. Pojď už ven ne - halekáme na něj? Na to Rachot odpověděl - ...ty vole zavolejte hasiče! Naštěstí Cerrie, která bere celou situaci jako jediná zodpovědně, vstává a pomáhá mu ven. V poslední fázi záchraný práce si ale oba lehají na podlahu - neúmyslně. Nic se ale nestalo a bavíme se dál :-D. Večer ubíhá v příjemném pohodovém rytmu za podpory panáků z mojí strany. Ostatní se taky činí - tedy kromě Oldy a Lea, který nepijou vůbec, protože chtějí zejtra vyhrát :-). Nejvíc se ocitám na baru se Syslem, která je nezničitelná a s Rachotem o jehož nezničitelnosti už toho bylo napsáno mnoho a počítám, že nejen v cestopisech TPC. Protože nás ale zejtra čeká náročnej den, nepřeháníme to a všichni tušíce, že hlavní nápor na organismus přijde až zítra, se shodujeme že už by bylo načase jít spát. Beru spací sáček, všecky krámy o který nechci přijít a jdu na kutě. Majitel zamyká na noc bránu DelFuega - takhle to bejt všude. Na posteli se leží parádně a konstatní teplota mi taky dělá dobře. Někteří už spějí, což je výrazně slyšet. No tak pokud chrápu i já, aspoň nebudou nadávat jen mě :-D. Pomalu usínám s představou, že zatím všechno klape a je mi fajn...poslouchám ve sluchátkách oblíbenýho Wericha a už nevím o světě...
Den D. Ráno vstávám mezi prvníma. Cizí prostředí mi nedá dlouho spát. Navíc si chci prohlídnout Del Fuego taky za světla. Než vykonám raní hyenu, je na nohou už většina lidí. Sprchu nemůžu najít a protože mam línou hubu a nechci se ptát, tak ani sprchu nepoužiju. Majitel je už taky vzhůru a hned nám chystá snídani - párečky. Vůbec nám dělá pomyšlení - mě dává moji oblibenou vodu s citronem a kávu, každému co si kdo přeje. Sluníčko příjemně hřeje a ani mi nepřijde, že je září. Obloha jasná, teplota stoupá rychle skoro jako v létě. Mechanicky dojídáme a jdem pakovat. Uvolněná příjemná nálada je vidět všem na tváři a spíš to vypadá jako bychom se chystali na nedělní projížďku a ne na závod :-). Než já mam sbaleno, tak kolem mě už se startujou mašiny. Olda zjišťuje, že mu jeho VN1500 ani neblafne. Startér točí s motorem, ale ten ne a ne naskočit. Než se stíháme rozkoukat, přiskakuje ochotný a pohotový majitel Motoklubu a přináší startovací soupravu - no prostě borec. Přes ní už si Oldovo VéNa dá říct a chytá. Blíží se pomalu desátá hodina a majitel baru bere do ruky zavřenej slunečník s tím, že odmávne start. Což aspoň trochu navodí závodní atmošku. I když startujeme všichni společně - resp. budeme mít zapsaný stejný start. čas, takže to je vlastně jedno. Já nejedu, stojím před bránou a snímám všechno na telefon. Celou skupinku uzavírá Franzimoor na parádním novým Versysu.


Po něm už taky běžím rychle k moto. Né že bych chtěl vyhrát, ale nevim přesně cestu a taky chci jet za Rachotem, abych využil jeho zkušeností a naučil se líp jezdit na Suzce. Vyjíždím z pevnosti a vidím jak v dálce zahýbá celý had doprava - až na jednoho, což je mi divné, protože podle map, co jsem včera študoval, je nejrychlejší cesta doleva a v Olomouci na sever po dvojkový silnici č. 46 přes Šternberg. Všicí ale sypou doprava, tak já taky. Doháním hada a pomalinku je předjíždím až k vedoucímu Rachotovi, který staví asi po 1km za kolejema a hlásí, že neví kam má jet. Chechtá se do helmy a povídá, že jel za někým kdo vůbec nebyl od nás :-D. Všichni jak ovce staví za námi. Iniciativu přebírá Olda, kterej tušim má navigaci. Nyní tedy pod vedením Oldy otáčíme motorky na sever a objíždíme Olomouc zleva po malých vesničkách směrem na Šternberg. To mě vůbec nebaví teda...Suzka na to není stavěná, na tohle kodrcání - brblám si pro sebe. Nicméně držím se skupinky, protože nevím pořádně kudy jet. Celá objížďka trvá asi 20km, přes vísky a vesničky, což bych si užil, ale jet na choppru. Suzka se trápí. Přijíždíme do Šternberka...konečně krásná silnice, jež za městem přechází v nádherný zatáčky do kopce. Hlídám si Rachota, a čekám kdy za to začne brát. Taky že jo. Míjíme ceduli konec Šternberka a já jedouc za Rachotem pozoruju jak mu škube levá noha, sic jak hází kvalty dolu...rychlý pohled do zrcátka, nic mě nepředjíždí...podřazuju za dvě a mezitím co Rachot už je tak 50m předemnou, vykláním motorku doleva a vytáčím dvojku na 140…rychle přeřazuju za tři...držím 140 a žasnu jak to Rachot naklápí do těch zatáček, kroutících se do kopce - holt se nebojí, je vidět, že mašinu zná. Silnice je luxusní...zatím se držím, ale čekám kdy mě Rachot ujede...mydlí to jako drak - sotva stíhám. Mineme zatáčky a začíná dlouhá táhlá rovinka...konečně odpočinek říkám si, když to vidím...ale ouha moc neodpočinu, protože Rachot zrychluje - tachometr mi ukazuje pravidelných 180 a na silnici se čas od času objeví boule, lepenec, nebo díra, takže jsem ostražitej. Navíc ta guma vzadu s tím koukajícím plátnem taky zrovna nepřidává pocit jistoty...Rachot je ale nekompromisní a sype to...předjíždí i tak, že nechápu jak tam může vidět....vyježděnej borec no... snažim se bejt za ním a učit se...v jedný levotočivý zatáčce na lepenci - mam tam 120 - mi ujíždí přední kolo, srovnávám a jedu dál... trochu se potim a srdce mi buší mnohem rychlejc najednou. Nepolevuju ale, protože Rachot určitě ví co dělá, tozn. když to drží jemu, mě musí taky - logicky uvažuju. Pozoruju, že Rachot chápe, že jedu za ním a s kolegiality mi neujíždí, asi 2x na mě čeká, za což se stydím, protože to neumím a zdržuju ho. Stále frčíme na sever - směr Bruntál, krásným moravským krajem... škoda, na choppru by to byla supr čumenda. Je tu krásná kopcovitá krajina zalitá sluncem, střídají se pole, louky, lesy a to vše díky Rachotovo tempu neuvěřitelně rychle, stále dokola. Nestíhám moc koukat kolem a s hlavou přilepenou k tankvaku, soustředím svůj pohled před sebe na silnici. Točíme za tři, na tachu 160 do táhlýho kopce najednou Rachot najednou dělá prudkou vlnku a jen těsně míjí holuba, kterej se uplně klidně prochází po silnici jakoby nic. Přemejšlim a trochu pochybuju, že bych já dokázal v takový rychlosti udělat takovou kličku jako von. Malinko mě to děsí, ale pořád nezpomaluju a snažím se držet. Sjíždíme z kopce a je tu Bruntál a po pravý straně benzínka, ještě před vjezdem do městečka. Tu ovšem Rachot nevidí a letí do města. Jedu za ním a tuším, že bloudí...taky že jo. Projíždíme celý město směrem na další průjezdní bod a na konci Rachot staví a hlásí, že nikde neni žádná benzínka. Vracíme se zpět a opět projíždíme Bruntál až k nějakýmu super marketu. Rachot běží dovnitř koupit rychle něco pro oba, zatímco já šteluju nabíječku na navigaci, která sice nabíjí, ale vypadává kabel. Řeším gumičkou, kterou mi Rachot daroval. Znova nasedáme, žádný pauzy a projíždíme Bruntál. Za výjezdem hned následuje kopec a levá, kterou Rachot bere opět naplno - tedy podle mýho laickýho úsudku. Cestou pomalu zjišťuju, že když nejedu jeho stopu, jsem o něco rychlejší než doposud. Né že by jel blbě, ale prostě jede si tak jak mu to sedí. Začíná mě to hodně bavit, byť mám pořád strach v zatáčkách, že to nedám. Jedeme do dalšího bodu až do Králík vzdálených 80km. To je nejvzdálenější bod. Rachot vůbec nepolevuje a mydlí to jak to jde. Sjíždíme z průdkých kopců vracečkama a zase zpátky nahoru na hřebeny. Občas vesnice. V obcích jedeme 70 - 90, naštěstí nikde nejsou policajti. Samože tak jedem jen tam, kde je vidět. Někde na půl cesty mi Rachot při jednom sjezdu mizí, za to potkávám Syslicu na šestkovým CBRku jak si v klidu a plynule brble, jak na vejletě. Za chvilku jsme zase spolu s Rachotem a stavíme v Šumperku, protože Rachot si včera nenatankoval plnou.


Tankujem tedy oba radši, ať jsme na tom stejně. Dávám kafe, Rachot cigáro a přijíždí Džuby na stejný Suzině co mam já, jen v modrém provedení. Holt Bruntál no...ten za to může. Mam pocit, že Rachota to žere. Kopu do sebe rychle kafe a mydlíme dál. Králíky jsou už blízko. Jedem kousek na jih po č. 11 do Bludova, odkud zase pro změnu na sever stále po č. 11 do dalšího cíle. Za chvilku už Červená Voda - poznávám benzínku, kde jsem na ostrým TPC tankoval, neboť to byl průjezdní bod. Jen projíždíme a sypem do kopce na sever do Králík...už jen 6km. Přijíždíme k benzínce v Králíkách, kde k našemu údivu potkáváme většinu sestavy. Ani se radši nedívám na Rachota... holt Bruntál a tankování v Šumperku. Tady je vidět, že člověk může jet jak chce rychle, ale jedno blbý kafe mu ten průměr hodně zkazí.


Opět dáváme kávu, vodu a přijíždí Olda s Leošem na těžkotonážních chopprech. To už je Rachot viditelně nesvůj. Taky mě to žere...ale zase je to prima projížďka. Další bod je Rychnov, tedy hurá na to. Koho na benzínce nevidím je Šotek - že by byl před námí? Jel na VTX 1300, to spíš bude někde courat... i když vzpomínám si, na ostrým zajel brutální čas v chopprech... probíhá mi hlavou. Před námi ještě odjíždí Franzimoor na Versysu, taky mu to pěkně jede. Sedáme s Rachotem, už jsem i nervozní, že stojíme dlouho a pořád zbývá víc než půlka cca 170km. Máme šanci něco nahnat na tak dlouhý trase. Vyjíždíme a Rachot se s tím nemaže, tak mam co dělat. Opět projíždíme Červenou Vodu a odtud opět po č.11 do Vamberka. Za Č. Vodou začíná luxusní serie zatáček do kopce listnatým lesem, jsou to vracečky, takže to jezdíme stylem - roztočit 1 pak 2, brzda, projet zatáčku a zase znova to samý :-). Za tím už následuje jiná scenérie. Kopce už nejsou tak vysoké, silnice se trošku narovnala, krajina není tak porostlá stromy, ale naopak otevřená a jsou tu krásné výhledy. Rachot to ale vycítil uplně jinak než moje romantická povaha, takže to tu střihá místy i 200, tudíž z výhledů moc nemám :-) a snažím se jen udržet, abych nezdržoval. Krajina se rovná čím dál víc a za Žamberkem už je to skoro placka...kopce se stávají táhlými, zatáčky rovnými :-). To přesně mi vyhovuje, protože zatáčky ještě neumím moc, takže si užívám. Sluníčko to pere na plný pecky, nebe modré... tohle je ráj a hovno sedět doma sledovat to v TV v nějakým cestopisu :-) - libuju si. Vamberk projíždíme po hlavní a nic z něj nevidíme. Na kruháči berem první napravo a točíme motorky přímo na sever. Po cca 6ti km Rachot zpomaluje, vjíždíme do nějakýho města, koukám jak se rozhlíží... co dělá? Dyť benzínu musí mít dost ještě - brblám. Otáčí se na mě a vyklápí hledí - asi mi chce něco říct...Přidávám plyn a ve chvíli kdy jsem za zadkem jeho motorky, najednou prudce zatáčí. Drc. Omlouvám se mu a rovnám si zrcátko. Rachot to bere v pohodě. Chtěl sjet ze silnice, proto se otáčel, zatímco já myslel, že mi něco chce sdělit. Po ujištění, že jsme oba ok sjíždíme k benzínce, kde mi Rachot říká, že to je další průjezdní bod - jsme v Rychnově nad Kněžnou - vida to mi uteklo. Ještě že jedu s nim :-D. Kupujem nějaký kravinky a už zase mažem. Tentokrát jenom do Náchoda - vzdálenost 35km. Silnice super, ale má to vadu. Velká zalidněnost, tudíž vesnice a provoz. Předjíždíme chvílema docela riskantně. Najednou míjíme Versyse nápadně podobnýho tomu Franzimoora. Asi to je von, drží se nás potvora. Po chvilce to ale stáčí jinam. Chvilkama nestíhám Rachota dojíždět. Když on předjede, já už kolikrát nemám čas. Snažím se neztratit. Bohužel před Náchodem v zatáčkách bere Rachot dvě auta najednou a já už nemám šanci je předjet, protože tam nevidím. Je to prudkej krpál, prudký zatáčky a neni moc vidět. Auta mě zdržujou, zatímco Rachot za to tahá a mizí mi. NAjednou cedule Náchod. Kua kam teď. Snažím se logicky vydedukovat, kam mohl jet. Jedu kousek do města, ale asi po 1km to vzdávám. Z Náchoda musím jet na Trutnov - to vím - to je ale na opačnou stranu, tedy otáčím. Ještě lístek někde. Pár set metrů za výjezdem z města je benzínka, tam kupuju lístek, kafe, vodu a píšu Rachotovi. Nic, zkouším volat...nic. Je jasný, že je na cestě. Seru na to, jedu dál, někde se sejdem snad. Trochu mě to mrzí, protože on ví kudyma jet. Dopíjím kafe a kochám se výhledem na obrovskou vodní nádrž Rozkoš. Přitom vyslechnu dialog dvou kamioňáků, sedících za mnou, o tom jakej je ten jejich šéf debil. Česká klasika - šéf je debil, ale prachy si od něj vezmu  - usmívám se. Dopíjím, tankuju a jedu zase dál - už sám bohužel. Za chvilku se ukazuje jak moc mi Rachot chybí. Pár km to je super cesta a docela to mydlím, jenže navi jasně hlásí, že mam odbočit na vedlejší, když chci do Náchoda. A už to začíná - vesničky,prašné cesty...hrbolatý silnice, cvakaj mi zuby. Je tu sice krásně, ale na chopra.  Pro Suzku je to trápení. Jedu max. 120 a když mi mezi dvěma vesničkama na štěrku - fikaně umístěného uprostřed cesty - ujíždí zadní kolo, zpomaluju na 100. I když je to jenom 35km - mimochodem přes babiččino údolí se jede taky tudyma a proto se to tu turisty jenom hemží, tak stejně to jedu hrozně dlouho než konečně vidím ceduli Trutnov. Beru jen lístek a jedu dál. Rachot mi volal, ale to už je jedno. Zbývá posledních 50km cca. Jedu podle navi a zase blbě. Původně jsem měl jet po dvojkový silnici č. 16, ale zase jedu vesnicema a po trojce. Se poseru...vracet se nechci. Navi zkrátka nemá volbu na sporta. Prostě jedu - bohužel omezeně, max. 140, ale to už je hranice na těch cestách kudy mě navi táhne. Zase je tu celkem pěknej kraj, aspoň tedy koukám. Obecně registruju mnohem víc listnáčů než u nás. Lidi makaj jak vzteklý na zahrádkách a občas zvednou hlavu, když projíždim. Chvílema mam pocit, že taky závoděj, podle toho jak za tu motyku berou. Už se to pomalu blíží ke konci - společně s navi odpočítávám poslední km..sluníčko už taky dává vědět, že je podzim a i když je teprve něco kolem 16hod. tak se pomalu naklání k západu. Vhledem k tomu, že tím směrem jedu, tak mi nepřijemně svítí do ksichtu. Poslední křižovatka - zatáčím a projíždím listnatým hvozdem, točím za dvě, už chci přeřadit za tři, když na mě hvozdem vykoukne vodní nádrž Lužany...du na brzdy, ale pozdě, přejíždím křižovatku s odbočkou a tak se vracím. Tentokrát se mi podaří odbočit. Projíždím pomalu přes hráz a dojíždím k hospodě v cíli...300km projížďka - s Rachotem závod na krev - je za mnou. Jsem celej...guma vydržela, mam radost. V kempu je Rachot, Franzimoor, kterej nás nakonec oba předjel a je v naší kat. první. Olda s Leošem ještě nejsou. Z chopprů je tady Šotek, kterej byl uplně první ze všech - na choppru. Byl to právě ten jedinej, co odbočil vlevo a jel správně už od Del-Fuega, kdy jsme všichni jak volové jeli těma vesnicema :-). Nu co už, žijem, to je hlavní a výlet se povedl. Netrvá dlouho a dojíždí Olda s Leošem - pohodáři, jsou vysmátý :-). Ještě chybí Syslica a ten týpek na skutru, kterýho taky marně hledám. Cerrie na HD nedorazí - povídá Rachot. Nebylo jí dobře, tak to otočila domů a šla si lehnout. Škoda no, ale lepčí než aby to někde vysekala, když neni OK. Pomalu už budem všichni. Zajišťuju si ubytko u nějakýho maníka, na kterýho mě odkázali v hospodě a kterej je divnej.  Majitel baru mu nakazuje, aby nám dal tu nejlepší chatku, že sem jako z tý organizace :-D. Se mnou v chatce bude ještě Olda, Leoš a Syslica, pomalu tedy berem věci a dem k vybrané protekční chatce.


Správce otevírá dveře a po prvním náhledu je mi jasný, že tu nikdo dlouho nebyl - tedy resp. nebyl uklízet. Na stole je nedopitý pivo s kvalitní zelenou plísní, postele rozestlaný, koš nevynesenej... správec se omlouvá, že zapomněl. Je mi to jedno, protože mam vlastní spacák s vlastníma blechama - cizí nechci. Spoluspáči se tváří malinko rozpačitě, ale hned si rezervujou postele. Na mě vyšla palanda, místo nahoře. Hážu tam věci, převlíkám se a mířím k hospodě.
Snažím se zjistit, kde kdo je a hlavně kdo ještě není. Chybí už jen poslední účastník na skutru - Brkoň74. Nervozita ze mě opadá když ho vidím přijíždět. Všici jsme celý. Ještě než vypukne večerní oslava dáváme se malinko dohromady - pochopitelně v hospodě :-). Různě posedáváme, rovnáme záda, prokrvujem nohy, prostě se snažíme vorazit - povetšinou se sedí venku a vypráví se historky z jízdy. Hovor pozvolna sílí. Každou chvilku slyším - ty vole, tam sem tě předjel, ty vole tady sem minul odbočku a tady sem zabloudil… atd. - sousloví - TY VOLE se stává jakousi akustickou konstantou :-). Pokud chce ovšem motorkář vyjádřit obvzláště adrenalinový zážitek - použije slovo PIČO. Ani si to pořádně neuvědomuju a jak se debata rozdmýchává, taky mi jich pár vyklouzne, obvzláště pak při vzpomínce na jízdu s Rachotem. Po nutném občerstvení se nálada zvedá a vypadá to fakt dobře. Sluníčko pomalu se sklání a než si stihnu jít prohlídnout přehradu je tu vyhlášení výsledků. Vyhlašuje Rachot tentokrát - sláva, že to nepadlo na mě. I když v tak malým počtu účastníků by mě to ani nevadilo. Hlavně mají mikrofon - oproti mě minule! Ve druhý skupině tedy chopper, skůtr a pod. byly výsledky takovýhle: 2 a 3 - Leo a Olda, první Šotek - mimochodem ten dojel první vůbec - zvolil správnou trasu a navíc svoje VTX vůbec nešetří - je to ďábel. První skupina - tedy sporty a velký cesťáky - třetí já, druhej Rachot, první Franzimoor. První dostávají velký poháry, zbytek malý. Pohár ale dostává každý uplně…prostě za to, že dojeli. Pohárů nám zbylo dost z minula, tak to aspoň udáme. Pohár za první místo dostala Syslica taky, protože jako žena dojela jediná. Všichni si radostně připíjíme na to, že jsme se sešli, dojeli a vítězové i na umístění.


Rachot zase začíná zelenou. Snaží se to do mě cpát horem dolem, místy i odolávám :-D. Zhruba tak po pátým panáku je tu překvapení večera.


Přijíždí Rachot na bílý kawě, oblečenej do takový kombinézy co koupíte v OBI, když chcete doma malovat a nechcete se umazat. Na hlavě má masku kostlivce…projíždí hospodou. I když jsem o tom samozřejmě věděl - o tomhle mi RAchot vyjímečně řekl - tak sem se tak lek, že jsem zapomněl fotit. Vypadá fakt strašidelně… navíc hraje Orlík - Bílej jezdec…takže to působí všecko hrozivě :-). Další panák…Rachot dojíždí na konec místnosti a pálí tam gumu…. ve chvíli je v hospodě nedejchatelno… další panák…zjišťuju, že mam slabou baterku v tel. a tak mizím v chatce, abych to opravil… nedaří se…zase chcíp kabel… když nad tím tak přemýšlím tak jsem jel 5 TPC a z toho na 4 jsem řešil problémy s navi, převážně s nabíjením…To už musí jednou skončit todle a dávám si závazek, že to fakt bytelně pořeším na příště!


Nasranej du zpátky do hospody, kde už to fakt jede a dávám si dalšího panáka - tentokrát na vztek…. přitom zjišťuju, že jsem vypil všechnu metaxu… Rachot má náhradní řešení - Zelenou - a dává si se mnou pajduláka…děláme společnou foto, ale to už vidim rozmazaně a zjišťuju, že mi povolili mravy a pokřikuju na barmana, že je pěknej vykuk…všechno je ale v přátelským duchu :-).

Rachot má vystoupení č. dvě…táhne mě a vůbec všechny ven s tím, že vystříká hasičák. Všichni jdem ven, kde Rachot začíná hasit…. na prosbu hospodskýho hasí někde, kde to nebude tak vidět - ráno to bude vidět všude…za chvíli se kolem práší jak na sibiři při sněhový bouři. Rachot předtím utíká, k jeho smůle ale má stříkající hasičák pořád u sebe, takže všichni se hrozně bavíme, když pozorujeme tu běhajicí zaprášenou bílou postavu a ten hasičák ne a ne přestat. Já se směju tak, že mi upadlo tělo. Vstávám jakoby nic, i když to všichni viděli. Rachot mezitím dohasil a ulehčeně jde k nám táhnouc za sebou hasičák za hadicu. A dáváme si panáka… a dalšího… v podstatě zjišťuju, že se mi ani nevyplácí jít od baru a tak tam zůstávám. Rachot se mnou… Syslica taky… a Franzimoor… je náš tu už tolik, že jsme celý bar neprodyšně uzavřeli a nikdo jinej si už nic dát nemůže. Postupně dopíjíme zelenou… pak jegermajstra… a nakonec se pouštíme do ferneta… hudba hraje parádně, tak si dávám jeden taneček do půl těla s klucima… no spíš tam tak zmateně poskakuju. Chvíli ještě kecáme na baru… z týhle doby si toho moc už nepamatuju, jen útržkovitě… venku jsem tak vehementně objímal Rachota, že jsem ho povalil na zem… měl jsem z toho hroznou srandu… ani nevím proč…přichází Olda, Leoš a Syslica, že dem spát… vracím se ještě pro pohár… ani nevim čí a proč… fakt se motám už moc… do chatky mě prý podpírali… nevím… po vstupu do chatky celkem bez problémů se dostávám nahoru, ale zjišťuju, že horizontální poloha mi nedělá dobře a tak zase lezu dolů se spacákem a sedám si před chatku na paletu a čekám jak to dopadne… ani nevím jak, ale usnul jsem…. probouzí mě zima a žaludeční nevolnost asi ve tři v noci… nevolnost řeším velmi rychle útěkem za jinou chatku… pak už beru spacák a vím, že do chatky už můžu…:-)… usínám a nerušeně spím…
Ráno se probouzím asi v 9… je mi fakt zle. Nenávidím Rachota a zelenou. Olda, Leoš a Sysel vstávají a jdou se občerstvit k baru. Nemám sílu, raději ležím. Za chvilku už je tu zpátky naše skupinka a balí. Pojedou všici společně domů - maj to stejným směrem. Jejich útrpné  a soucitné pohledy mě přesvědčujou. že to včera byla mela. Čekám až odejdou a když zaklapnou dveře od chatky, pokouším se vstát, dobře mi teda není ani trochu… hlava se mi ještě motá, žaludek se ke mě chová jak k cizímu. Ani se mu nedivim, jak já k němu, tak on ke mě. V duchu si slibuju, že už nebudu pít… ani nevim po kolikátý už v životě :-). Nicméně, za chvilku se sbírám a potácím se ven… u hospody už sedí většina lidí.. vlastně všichni, kromě mě a Rachota…beru peněženku a mířím rovnou k baru, abych vyrovnal účet… tam se mi dělá ještě víc zle. Zjišťuju, že jsem propil všecky peníze i na chatku a zbývá mi jen na benzín domů. No to je vostuda… fuj… domlouváme se, že prachy za chajdu pošlu převodem. Du sednout ven mezi ostatní, kde je dost veselo při vzpomínkách na včerejší večer :-). Je to super parta… jen kdyby mě nebylo tak zle brblám si pro sebe, srkaje u toho česnečku, která mi evidentně nepomáhá. Dávám dvě studený kofoly a taky se to nelepší…. nevím kdo najednou vytahuje alkoholmeter…aby se zjistilo, kdo už může jet a kdo ne… všichni jsou OK… i já mam nulu, nikdo nemá nijak kritický hodnoty, až na Rachota, kterej se mezitím přibelhal. Tester ukazuje 1.4 promile… takže Rachot tu musí nechat motorku a do Pardubek pojede se svojí slečnou potupně autem… Libí se mi ta zodpovědnost a celkovej přístup lidí… buď všichni o těch motorkářích lžou, nebo se změnila doba, ale každopádně jsou to super lidi. Jdu vééélmi pomalu balit. Netrvá mi to kupodivu dlouho i vzhledem k fyzickému stavu těla. Zamykám chatku, vracím klíče a loučím se… motorka napakovaná, nastartovaná. Poslední podání ruky s ujištěním, že se brzy uvidíme na příštím TPC - WINTER - tedy v únoru 2014. Najednou mi není až tak zle od žaludku, jako z představy, že už je zase konec a zejtra se de zase do práce…sluníčko přece pořád svítí, tak proč jako domů? Pocit svobody, který jsem měl celej víkend pomalu odchází a vrací se mi do hlavy zodpovědnost, sice pomalu, protože hlava má přeci jen plnou hlavu starostí se základníma motorickýma funkcema po včerejšku, ale i tak už cestou k motorce mi naskakujou v hlavě povinnosti, který mě čekají už zítra… ach jo. Trochu smutně se otáčím naposledy na skupinku sedící u hospody, sedám na ďáblici a s mávnutím ruky odjíždím z kempu… vida, ani tu přehradu jsem si neprohlíd… tak holt příště. Ani nemam moc radost z cesty domů, i když za ježdění bych dal cokoliv, dneska mi to nějak nejde do ruky. Vůbec po tý pařbě mam pocit, jako bych řídil cizí motorku. Nejde mi vůbec navi - baterka, takže jedu podle cedulí, naštěstí to neni složitý, takže i v tomhle stavu jsem celkem schopnej držet se ve správným směru. I když je cesta uplně parádní a místy i nová - je to dvojka - tedy podle mýho ideál pro silniční motorku s obsahem 600ccm, tak jedu jako posr….maximálka 120… nejde mi to… bojim se…Hlavně první km, to je fakt špatný. Velmi pomalu a opatrně jedu na Jičín a pod ním se dle ukazatelů stáčím na jih na Poděbrady, který jsou odsud asi 50km stále po stejný silnici.Tam už někde musí bejt ukazatel na Prahu. Benzín zatím mám - hladový oko nebliká, tak netankuju. Po 35km votřesný jízdy zastavuju u benzínky a beru tolik abych dojel domů a ještě malou rezervu…těch peněz jsem fakt propil moc :(. U pokladny se ptám kudy tudy na Prahu a dvě holky mě radí vcelku pohotově a jednoduše, že to i v tomhle stavu chápu. Dávám si ještě kafe, zatímco jedna z prodavaček vyslovuje svoji pochybnost, zda může vůbec motorka na dálnici, když nemá dálniční známku? Radí abych jel raději oklikama přes vesnice. Usmívám se a jdu raději ven sednout si na chodník, Ještě slyším jak se dohadujou kde by měla být na motorce dálniční známka - jedna tvrdí na plexi, druhá ale na to, že každá motorka přeci plexi nemá. A tak vymýšlejí nové teorie a obě se tomu vesele smějí a zlepšují mi náladu. Kafčo mi taky prospělo. Pomalu se zvedám, nyní již v mnohem lepší kondici a znovu startuju. Po dalších 15km už se napojuju na R11, která míří do Prahy - tedy na západ…Je to dalších 40km. Už se krapet cejtím a tak už zvyšuju rychlost a pohybuju se kolem 160km/h.Ani se nenaděju a už je tu Praha - jižní spojka. Ta je fakt utrpení… táhnu se 80tkou nějakých 20km až k chuchli. Tady sjíždím na strakonickou R4, kde to důvěrně znám - v podstatě až domů. Chuchli projíždím ještě pomalu. Trochu už cítím, jak se mi vrací síly, jistota přibývá. Za dlouhým a táhlým kopcem zvaným cukrák nasazuju zase 160 - 180 a mydlím… už abych byl doma… jde to dobře a opice jako mi odstředivou silou se zvyšující se rychlostí slejzala ze zad… dalších 30km ubývá hodně rychle, už mě to i baví…Míjím sjezd na Dobříš. Tady už to znám a tak nasazuju svých 180 - 200…uplně jsem zapomněl na plátno, který mi kouká ze zadní gumy a ležím přikrčenej za kapotou. Pár set metrů přede mnou vidím bílý VW transportér s modrými majáky… napadá mě, že s takovým tu jezdí policajti, ale utěšuju že, že to bude sanitka a držím rychlost. Když je míjím, tak koutkem oka zjišťuju že to je celní správa, která tu s oblibou chytá… neubírám ale a bojím se podívat do zrcátek. Musel bych totiž mírně vyklonit hlavu a zároveň ubrat na 160… utěšuju se, že je určitě nezajímám…Nedá mi to, ale a cca po 1km přeci jen provedu pozorovací manévr a pravým zrcátku vidím rozsvícený majáky v levým pruhu, který jsou cca 800m za mnou… no tak to je průser, protože tohle je o řidičák - letí mi hlavou… V další vteřině si ujasňuju situaci a kalkuluju. Oni mají tuhle stodolu, já motorku - před sebou mam ještě tak 20km nový dálnice. Když zastavim, jsem bez papírů. V takový rychlosti si snad nemohli všimnou značky. Rozhoduju se velmi rychle - ujedu. Nasazuju svých 180 - 200. Spoléhám na to, že jim to tak nejede. Pár minutek a jsem u kýženého sjezdu na Příbram…když brzdím, rovnám se a koukám do zrcátka… nikdo za mnou… paráda. Koukám bejt rychle pryč z dálnice. Jakmile sjedu, už jsem celkem klidnej. S trochou studu dojíždím do Příbrami… uf…teď už jenom 10km. Škoda, že už je konec…najednou se mi domů ani nechce. Nedá se nic dělat. Za chvílí už míjím vstupní značku do obce, kde žiju. Doma jsem za minutu. Slejzám z motorky u baráku a opět mě nikdo moc nevítá. Ďáblík Suzka - stejně tak jako chopper - zaujímá čestné místo na zápraží, aby se kolemjdoucí mohli kochat její krásou a já dávám kafčo a sedám vedle… děkují jí za všechno, že vydržela, že jsme neměli žádný úraz - i když to kolikrát bylo nehezký… Nadšeně vyprávím doma co všecko jsem zažil a jaký to bylo supr a co lidi a jak jsme se ožrali a tohle a onohle… nadšení v mých očích ale postupně pohasíná, ubíjený viditelným nezájmem protistrany. Sklopím hlavu a jdu k motorce… ta jediná ví a rozumí a tak sedíme proti sobě a já pozoruju její ladný tvary a dokonalost a vyspělost techniky, která se v ní skrývá… jakou to muselo dát práci to všechno vypočítat, kolik dřiny, zkoušek, prototypů, aby to všecko sedlo a fungovalo a na svět přišel tak dokonalý stroj… Neříkám, že je to je nějaký zázrak a jediný na světě - ale pro mě je ho až dostí. Najednou mi nic nechybí… život je krásnej… děkuju bohu, že mě nechává ještě žít. Tak zase příště...

Aktualizováno (Čtvrtek, 26 Prosinec 2013 20:07)