TPC 2013 - Cestopis (Iceman)

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

Je 5:30…nemůžu spát a tak jsem si sedl k počítači, dal si raní kávu…do okna mi svítí sluníčko, který je v tuhle hodinu ještě hodně nízko…všude je absolutní ticho…ideální stav k tomu, aby člověk mohl v klidu přemýšlet a snít…když se protahuju, pálí mě za krkem, což je následek dlouhého sezení na motorce. Je to už týden, co proběhla akce zvaná Transpublik a já stále ještě cítím nepříjemnou bolest. Bylo to hodně hodin v sedle mojí Jawky ke které snad nemám výhrad, ale stálo mi to za to…
Všecho to začalo před třema lety, kdy jsem na netu narazil na partu cvoků, kteří pořádají závod přes republiku, kde je nutné projet několika předepsanými body a zajet co nejlepší čas. Už tenkrát jsem věděl, že to musím zkusit a taky jsem to zkusil - tehdá mi bohužel prasklo lanko a já v půlce vzdal. Přesto všechno jsem se zařekl, že jednou to dojedu, i kdybych to měl dotlačit. Následující rok k tomu moc nechybělo a 100km od startu jsem trefil dodávku díky čemuž jsem si vysloužil titul hloupý honza, nicméně - dojel jsem i se zlomeným kotníkem.
Letos to ale bylo konečně jiné…sice již od počátku mě provázela smůla a vůbec celou organizaci postihl smolný ročník, ale všichni dojeli zdravý a snad i spokojený. Začalo to už ráno před odjezdem na start…
Je Pátek - 8 hod. ráno 5. 7.2013 a teprve vylejzám z vyhřátého pelíšku a vůbec se mi nechce. Svižně balím - všechno už mam nacvičené z minulých akcí, takže mi to ani netrvá dlouho, vše jde v úplném klidu a pohodě, i když mnou probíhá mírná nervozita - ale je to příjemné :-) a já systematicky a s pravidelným rytmem nosím věci k motorce. Bohužel můj klid a pohodičku v duši narušuje trocha vody (čti hroznej chcanec), která se sype z oblohy…čekám asi tak hodinku, než se to přežene a tím nabírám spoždění. Stále jsem ale klidnej, protože je svátek, mám volno a zase takový spěch není i když jsem Rachotovi slíbil, že dorazím cca v 10:30 do startovního kempu Rybářská Bašta, sídlícího na okraji rozsáhlé přehrady Jesenické. Co se dá dělat, nepromok nemám a tak vyrážím až když opravdu dopadne poslední kapka. Nepromok jsem nedávno vzteky roztrhal před barákem po tom, co jsem po jeho aplikaci na sebe přijel domů uplně mokrej.

Vyrážím směr Rožmitál pod. Třemšínem, kde ještě kontroluju gumy na benzínce, což je velmi rychlé a já už jen frčím dál na Plzeň. Cesta v pohodě až na jedno malé opomenutí, že nejsem na okruhu a tudíž lze v protisměru očekávat auta. Naštěstí jssem se dokázal vrátit na svou stranu dřív, než došlo ke katastrofě. U Plzně najíždím na dálnici na Rozvadov a čeká mě 50 nudných km do sjezdu u Boru. Po cestě se hrozně nudím a tak si povídám. Pak se chvilku bavím s motorkou, která jen spokojeně přede svých 90km-h. Nakonec se pouštím do jídla. Z kapsy vytahuju nektariky, co sem stihl nakrást doma a láduju do sebe jednu za druhou - a zároveň tím zjišťuju, že ušetřím čas na TPC, když si jídlo narvu do kapes a budu jíst za jízdy.Konečně Bor, sjíždím a cesta už začíná být zajímavější. Ještě mě čeká dalších 50km, hlavně ale, že ne po dálnici. Nasazuju opět 90ku - jen ve vesnicích ubírám na 60km-h a frčím směr Mariánské Lázně. Za chvilku už míjím Planou a po pár km už na mě vykukuje zleva Jesenická přehrada. Přejíždím hráz a vjíždím do kempu Rybářská Bašta, kde je pusto…Ani se nedivím, je krátce po poledni a lidi se budou sjíždět nejvíc kolem 16cté hod. cca - brblám si pro sebe…Slejzám z motorky a naproti mi jde drobná brunetka s vlnitýma vlasama a vítá mě…po chvilce je mi jasné proč. Má nařízení od šéfa počítat přijíždějící motorkáře totiž a dělat čárky kolik nás bude, aby měl skutečně pravdivé podklady pro případné tahanice kvůli placení a nebyl ošizen ze strany vedení Transpubliku. No ani se mu nedivím…fenomén české vyčůranosti je znám po celém světě. Od slečny se dozvídám, že jsem druhý. Nu což…začínám vybalovat svojí část věcí potřebnou k ouřadování. Je to jen noťas. Rachot tu musí být každou chvíli - říkám si, je 12:30 a řeklo se ve 12. Čas plyne a už je jedna hodina a Rachot nikde…nepropadám ale vůbec panice a jelikož bez něj nemůžu začít, jdu si teda postavit stan a vůbec provést celou ubytovací procedůru…jako uklidit a přikrejt koníka, vyházet věci z moto do stanu, rozdělat spacáka a karitaťku a další nezbytnosti, abych se pak nezdržoval. Za 20 minut sedím opět u stolu a Rachot stále nikde…lidi se začínají sjíždět….tu jeden, tu pět…parkoviště se plní - je půl třetí a nějak mě nebaví stále lidem vykládat to samé…vydržte chvilku, čekám na Rachota, už tady musí bejt každou chvíli atd. Během čekání zjišťuju, že nemám nabíječku k iPhonu - a tedy tím pádem taky k navigaci. Začínám být ze všeho čím dál nervoznější, navíc když si ke stolu přisedá parta z Brna a trošku rejpou :-) - nicméně ve veselém a žertovném duchu - Zajda je sympaťák a jeho dobrácký oči mě utvrzujou v tom, že to ani nemyslí vážně :-), dělají si srandu i sami ze sebe a po chvíli se začínám bavit. Cca za hoďku slyším rachot a po hrázi se hrne černej jezdec na bíllý mašině…Rachot je tu, sláva. Napadlo mě totiž během čekání, že se někde rozsekal a všechno by bylo v háji tudíž. Příště to musíme poladit jinak. Rachot slejzá z motorky divně nakřivo. Vítáme se - z mojí strany radostně a Rachot mi sděluje, že se včera ožral -už chápu, proč mu slejzání dělá problémy - a tudíž jede pozdě a že má ještě kocovinu…všechno mi je už jasný. Navíc mi říká, že všechno budu dělat já, protože on je mrtvola. Začínáme tedy ouřadovat k velké radosti všech. Někteří už jsou řádně netrpělivý, protože chtějí ještě někam vypadnout. Z prvu nám trochu trvá než se zajedem, ale pak už to frčí. Během té hodiny ouřadování pozoruju lidi a mam pocit, že někteří jsou vůči akci nedůvěřivý a kladou sami sobě otázku…kurwa 850,- za tohle?! Bohužel skutečně asi vypadáme jak dva nýmandi s Rachotem, protože já tohle dělám poprvé - takže mírně zmatkuju, Rachot přijel pozdě, nemáme trička, který jsme lidem slíbili atd. Některým se sice vyjasňuje pohled, když jim vracíme peníze - každému min. 100,- za to, že v cíli nebude pivo zdarma, ale i tak z toho nemam moc dobrý pocit. Po hoďce zavíráme krám na chvilku a domlouvám se s Rachotem, že si skočím do Chebu pro nabíječku k iPhonu, protože bez toho bych závod neodjel. Důkaz, že sem lempl navigátor přichází o pár minut později, kdy míjím Cheb vzdálený 6km a k němuž vede rovná cesta, na který jsou všude ukazatele. Po nějakých 20ti km tedy přijíždím do Chebu vzdáleného 6km. Asi v 10tém krámu naštěstí kupuju nabíječku, i když už od pohledu je to křáp - což se mi později potvrdí.  Vracím se zpět, tentokráte již bez bloudění a ještě tankuju plnou před kempem na benzínce, abych zítra mohl vystřelit bez zdržování. Přejíždím už horizont kopce vedoucího k odbočce do kempu a najednou vidím moc blikajících modrých světýlek…dochází mi, že se přímo před vjezdem něco stalo. Ubírám plyn a pomalu sjíždím dolů před policejní zátaras který tvoří policejní vůz. Přes něj vidím auto…sláva říkám si, nějakej autoťukanec jenom. Policista mi ukazuje, jestli jedu do kempu, což mu potvrzuji a on mí kyne ať jedu tedy. Míjím to ťuklý auto, když zahlídnu za jeho předním blatníkem motorku na zemi…a doprdele. V tu chvíli je mi jasný co se stalo. Ohlídnu se zpátky před sebe a najednou vidim Rachota jak tam u toho stojí a smutně krčí rameny…a doprdele po druhý..byl to někdo z nás. Je mi na hovno a trochu mam strach. Dojíždím, parkuju. Rychle slejzám a jdu rychle k Rachotovi. Trochu se mi ulevuje. Z Rachota vypadlo, že to není tak hrozný a vše je OK. Motorkář je v pohodě, komunikuje, hýbe vším. Skřížil mu cestu majitel vozu, který neukazoval při odbočování vlevo, kluk ho chtěl vzít a borec ho tam zavřel. Jel prý asi jen 30 a přelít přes kapotu. Zjišťuju, že není z naší party a mě se ulevuje hned 2x. Nestojím o to, aby po nás někdo šel hned ze začátku. Uplně bude stačit to, co se bude dít na silnici zítra, probíhá mi hlavou. Stojíme tam a kecáme, přímo u místa nehody, protože Rachot je hlavní svědek a musí tam být. Policajti to všechno v pohodě organizujou a jde to jako na drátkách. Po obloze nad námi přelítává vrtulník a tak máme spestření, ale najednou zakrouží a snáší se dolů. Koukám jak blázen, že by letěli pro motorkáře? A fakt že jo o pár vteřin vrtuník za hroznýho řevu přistává kousek od nás přímo na silnici a všechno kolem lítá. Vylejzají tři borci a převáží kluka na nosítkách do útrob brouka. Lidi koukají a v rukách každýho člověka se objevuje mobil, foťák, kamera a každý dokumentuje. Vítězem o nejlepší nahrávku by se stal v pohodě jeden helmut, který jde co nejblíž ke klukovi na nosítkách a zatímco ho záchranáři kurtujou nad jejich hlavama je němcův foťák se zapnutým nahráváním. Jeho bezcitnost a drzost je až zarážející. Na sucho polykám slova nadávek, když se vedle mě ozve: ..ještě si to toč ty debile!!!! Rachot si nebere servítky a posílá němce doprdele. Ten jenom pokrčí omluvně rameny a kousek radši couvá, ani se mu nedivim, Rachot nevypadá na to, že by se chtěl kamarádit v tu chvíli. Vrtulník odlítá a show končí. Lidi se rozchází a my jdem zase ouřadovat. Mám už lepší náladu a ouřadování odsejpá. Každej dostává - plánek s průjezdníma bodama, ID kartu, do auta vývěsku s TPC a k tomu příchytky a stovku minimálně za pivko. Někteří získávají i 300Kč za to, že nespí v kempech, nebo spí, ale v chatkách. Když už to začne vypadat, že všechno jakž takž běží, hlásí se nám lidi, kteří mají zamluvené ubytko, že ho nedostali. Nejdřív Hanča, která přifrčela se 4ma holkama a jíž jsem chatku přepustil. Nechápu to a jdu za brunetkou - recepční. Ta mi sděluje, že chatku pustila nějakým němcům asi před 15cti minutami, že jí to šéf nařídil. Nechápu to a zlobim se. Měli jsme rezervaci přece. Povídá, že rezervace nebyla na jméno, ale na "motorkáři" a že když něco chcem, musí to bejt na jméno. Smutné odcházíme a já se jasně pamatuju, že jsem zamlouval chatku a dva karavany na moje jméno - mailem a dostal jse zpět potvrzení. Chvilku ještě ouřadujem a pak jdu rovnou za majitelem kempu. Ten se mi evidentně chce vyhnout a říká, že nemá čas. Otočen zády ke mě mi sděluje, že chatku si brali naši motorkáři a vše že je v pořádku. Jsem trochu zmatenej. Tak, že by si to vzal někdo od nás? Hanča zoufale hlásá, že jí je jedno jestli chatka nebo karavan. Rychle se rozhoduju, jsou to ženský - nechám jim karavan. Holt ten pro hoko je ten obsazený karavan se bude řešit až pak. Jdu zase ouřadovat a Hanča je šťastná. Tedy aspoň to povídá :-). Za chvíli ale přišel Žmulín a povídá, že měl mít zamluvenej karavan a že ho nemá, protože už tam někdo je. Je to v pohodě borec a chápe, že majitel je debil. Mezitím se dozvídám , že nám majitel lhal a naši chatku skutečně obývá něměcký návštěvník na celý týden. Hajzl, takový vidle nám do toho hodil. Jsem nasranej protože tohle se nedělá - když udělám chybu tak sem chlap a přiznám a ne že budu lhát! Ale co - jdu to řešit, protože takový sou lidi a musí se s tím počítat. Žmulín a Herr Němec - druhý původní obyvatel karavanu souhlasí s tím, že jim seženeme ubytko v kempíku někde poblíž a zaplatíme jim taxíka, aby s námi mohli chlastat. I když peníze na taxik odmítají. Prostě pohodáři. Hned první kemp má volnou chatku. Super. Netrvá dlouho a chlapy tam vyráží. Pořád jsem nasranej na majitele a nejrači bych mu za to lhaní tu jeho zrzavou kebuli vymáchal v sudu s pomejema. Následně už to celé ale probíhá v pohodě a večer už se nic neděje naštěstí. Lidi se baví, kecají, popíjejí. Kolem 11cté hod. už mam dost a balim to. Ráno mě čeká dlouhá cesta tudíž si du lehnout. Ve stanu ještě koukám na jeden díl comebacku, abych hodil myšlenky jinam a za chvíli už pochrupávám. Bohužel ve tři ráno mě probouzí zima jako kráva. Nadávám jak pes a snažim se nějak zahřát. Na hlavu beru motokuklu, na nohy boty a zachumlávám se do spacáku, kterej evidentně neodpovídá parametrům, jež na něm byly napsaný. Může bejt tak 8st. venku a spacák má bejt 5st. comfort. HAHA! Hajzli jedni. Co bych chtěl za 500,-. Ještě dvé hodiny klepu kosu, ale už to nejde vydržet. Vylejzám a v naději, že bude teplá voda, jdu ke sprchám. Uf…je teplá voda. Rychle ze sebe všechno schazuju a hurá do tepla. V tu chvílli sem trochu sobec a půlhodiny tam plácám teplou vodu, doufajíc, že to má majitel nějak pořešený, aby jí bylo dost pro všechny. V půlšestý už je mi super…umytej, oholenej a hlavně vyhřátej se vracím do stanu, zatímco někteří už vstávají. Dávám si ještě hodinku spánku a je mi dobře. Sice mě trochu znervozňuje, že kolem sebe slyším jak tam kolegové šustí věcma při balení, ale i tak dřímu, abych aspoň něco naspal. Kdybych neměl na hrbu organizaci, spal bych až do osmi.
Takhle ovšem musím chtě nechtě v 6:20 vstávat, protože v půl sedmý mám rande s Rachotem u administračního stolečku, kde si řeknem co a jak a ukážu mu jak zapisovat časy a jak je poslat. V 6:40 startuju koníka a jedu na parkoviště před bufetem. Rachot tu ještě neni, tak se mi ulevuje, že nemusí čekat. Já mam všechno připravený a lidí už je taky tak 50 nejmíň. Bufet otevřeli kvůli nám už v půl sedmý a je tu pěkná fronta. Co se dá dělat, bez kávy moc nefunguju po ránu a tak trpělivě stojím frontu. Kafe si beru rovnou a na snídani - vajíčka s chlebem si musím chvilku počkat. Je to to nejrychlejší co dokážou udělat, jinak bych si dal něco jinýho. Přeci jen vajíčka mam rači naše domácí. Mezitím už ale choděj lidi a chtějí jet. Je 7:00 a Rachot nikde…seru na to, du startovat. Zabiju ho!
Jde to dobře, zapisuju časy a lidi odjíždějí velmi rychle po sobě. Dobrej systém tohle, aspoň něco se povedlo letos líp jak loni - prolítává mi hlavou. O půl osmý na parkoviště přijíždí černoch na běloušovi. Rachot má černou kombinézu a jede na bílý kawě. Nějak nakřivo slejzá z mašiny a na můj dotaz potvrzuje moji doměnku, že se včera zase ožral. Dyť šel kurva spát stejně se mnou ne, říkám si a byl OK? Pak zněj ale vypadává, že se chytnul nějaký party týpků u chatky a spolu to tahli až do tří. Svým způsobem ho obdivuju, že dokáže pak ještě několik hodin řídit a neusnout. Dává si kafe, a já mu mezitím ukazuju co a jak. Lidi mezitím odjíždějí. Pozoruju jak to účastníci berou rozdílně celou tu akci. Někteří nahlašujou čas a pak ještě jdou jíst, Šťovajz z toho dělá grotesku a kleká si na pomyslnou startovní čáru a vyžaduje si odstartování výstřelem :-D. NA druhou stranu ale sou tu pak borci, kteří s vážným výrazem ve tváři vyžadují napsat startovní čas o minutu dýl než skutečně je, protože nechtějí počítat tu cestu k mašině. Další pak chodí už oblečení vč. přilby a rukavic a jakmile nahlásí čas, rozbíhají se k mašině a letí…skoro doslova. Odjezd některý z kempu je fakt kudla. Syslica se tomu oprávněně řechtá, protože má zkušenosti z předchozích ročníků a ví, že je to po pár km přejde. Tady jde hlavně o vytrvalost. Když už mam všechno předaný zapisuju si čas 7:50 a jdu se chystat na start. Než ale odjedu mizím ještě na toaletu a vůbec to beru to velmi vlažně celej závod i přesto, že Rachot mě porát popohání, užuž abych jel…OK za 15 min. už sem připravenej, obječenej. Mávnu rukou na Rachota se Syslem a vyrážím...
Sice jsem letos chtěl jet na pohodu s tím, že budu hodně zastavovat a fotit, abych měl pak co dát k lepšímu lidem na netu, ale vydrželo mi to pouze do doby, než jsem sednul na koně a postupně přemejšlím jak co nejmíň stavět a co nejrychlejc tankovat. Prvních pár km vede na Karlovy Vary a probíhá mnou taková příjemná nervozita z celodeního dobrodružství. Nasazuju rychlost 90km-h a hrozně mě rozčiluje, že musím stavit asi po 30km abych zapl Navigaci, neboť mam pocit, že mě to hrozně zdržuje. Na benzínce kde to šteluju potkávám Franzimora s rodinou, který to berou pohodově jako výlet. Rychle to tam ťukám a zase jedu. Čím dál jsem od startu, tím víc jsem nabuzenej a nechci stavět. Chce se mi sice na malou, ale nejsem srab a stavět nebudu ani za boha. Odskočím si až v Mělníku - prvním průjezdním bodě, říkám si. Sám se divim co to se mnou je. Ale couvnout už nechci…akce mě hrozně baví. Čas mi hrozně letí a projíždím už Slaným a za nějakou vesnicí stojí Ducati a někdo vod nás…u něj ale stojí Smirek - oba jsou v pohodě a telefonujou. Ducati si bohužel postavila hlavu. Je to jediná porucha tohohle závodu, která nekončí dobře. Jedu dál bez zastávky. Začíná hrozná silnice - vyjetý koleje. To je něco pro Jawu. Ve svých 90ti se snažím udržet Jawu ve svým pruhu. Trvá to něco kolem 10ti km možná. No aspoň nezaspim. Najednou hrozná silnice končí a jako mávnutím proutku se objevuje krásná silnice lemovaná ovocnými sady směren na Mělník. Pohodička - 90km-h a sem tam auto. Do mělníka přijíždim v 10hod. po 170km a 2hod. cesty. Jedu tedy podle plánu. Stavím u benzínky a dotankovávám…zjišťuju že spotřeba je víc jak 5l. Trochu mě to štve. Jel jsem 4000ot. a myslel jsem, že to je celkem spořivá jízda. Ani hovno. S Jawou sem schopnej jet i za 3l. Ale tohle je závod, takže to neřeším  - pojedu tímle stylem dál. Po natankování si uvědomuju jednu věc a sice, že nevím kam mam jet dál. Trasu jsme s Rachotem měnili víckrát a nepamatuju si poslední verzi. Hlavně že jsem pořadatel kua a nevim kam jet. Píšu Rachotovi, ať mi pošle průjezdní body a trochu se přitom stydim. Koukám do mailu co jsme si psali ohledně poslední trasy. De tu pomalu net, takže hodnou chvilku čekám, než se vše potřebné vyhledá a načte. V jedný zprávě se píše něco o obci Lužany a pamatuju se, že na mapě to bylo vyznačený u Jičína. Ok, zadám do Navi, ještě zkontrolovávám, že to je u Jičína a frčim dál. Tohle celý mě zdrželo 30min. už fakt musim jet. Nasazuju svoji cestovní 90tku a frčim. Do Lužan je to jenom 83km.  Tam jsem hned. A taky jo - z týhle cesty si nic nepamatuju, jen ospalou krajinu zalitou slunkem. Den se překlápí do svý druhý půle a já zrovna přijíždim do vesnice Lužany, kde mi připadá, že nic neni, nebylo a nebude. Je to pustý. Nevidim ani motorku, ani hospodu..nic. U plotu nějakého baráku postávají dva staříci a o něčem horečně debatují,přičemž máchají ročileně rukama. Přijíždim blíž tedy a ptám se na cestu k Hospodě pod lesem - mezitím přišla SMS od Rachota, takže jsem věděl co hledat. Hned mě navádějí na cíl a zjišťuju, že se baví o motorkách a o tom, kolik už jich dnes viděli a že to nepamatujou :-). Bez problémů s jejich radou nacházím další průjezdní bod a zjišťuju, že se nachází u nějaký vodní nádrže a že tam je celý rekreační středisko. Vážně pěkný. Hospodu pod lesem vidím hned, protože u ní stojí banda motorkářů evidentně patřících k nám. Všichni se zdravíme, jdu do vnitř a koho tam nepotkám Oldbajker s kolegou na chopprech. Oba na nádherných kouscích. Jeden Suzuki intruder LC 1500 a druhej na VN 1500 - chvilku kecáme, kluci zvažujou jídlo. Výčepákovi ukazuju kartičku a za odměnu dostávám jinou a zároveň kofolu točenou do trojky. Překvapení od Rachota…blahořečím mu, protože kofolu točenou já rád. Mlsám si, ale ne dlouho. Jsem celej nedočkavej jet dál - cesta mě baví a chci něco zajet - co kdyby štěsttí bylo jednou blbý a usmálo se taky na mě ne? Další cíl je Červená Voda. Zdravím kluky a odjíždím. První část mě sice moc motorkářsky nebaví, ale užívám si to, že jedu cizí krajinou. Samá rovinka, a najednou míjím několik míst, který znám důvěrně ze svýho mládí z každoročních cest s rodiči na Moravu za tetou. Jako např. upoutávku na ZOO v Hradci ve tvaru žirafy - ta už musí bejt stará min. 50let. Pak taky motorest v Český Lípě, kde jsme se stavovali na oběd taky každoročně…zaplať pánbůch, že je to už za mnou. Míjim Hradec, nic zajímavýho. To ve Vamberku už začíná být vidět, že se blížím k severu moravy. Krajina je divočejší, silnice kupodivu hezčí a začínají zatáčky a kopce. Za Žamberkem mi navigace docela svinsky hodila cestu jinam aniž bych to zpozoroval. Takovou kudlu do zad bych od ní nečekal. Neřeším to, protože to zatím nevím a sypu se luxusní krajinou plnou zatáček, malých vesniček, kopečků a nádherných silnic…zatáčky jsou tak perfetkní, že je lížu skoro uchem i na Jawě. Neřeším předpisy, nemůžu si pomoc. Stejně v těch vesnicích snad nikdo nebydlí a tak to mydlím i v obcích kolem 80ti. Je mi divný, že jedu přes Králíky….zapochybuju, protože vim, že to je u hranic s Polskem. Nějak se mi to nezdá, ale navi si trvá na svým. Netrvá dlouho a vidím nápis Červená Voda. Hurá…na benzínce se setkávám s Rachotem, což mě udivuje, protože jede na rychlý kavině. Zakecal se v kempu. Koukám, že je tu spousta ostatních sportů a cesťáků…nechápu…to jedu tak rychle? Těžko, i když je fakt, že vlastně skoro porát jedu. No nic, tankuju plnou, chvilku kecáme s Rachotem, jenže já chci jet dál a tak se loučim a zase valim. Další bod je Bruntál - stejně jako loni. Do Šumperka to trochu táhne ta silnice, ale za Šumperkem si užívám vynikající vracečky vedoucí divokýma lesama, prostě krása. Nadšení trvá jen chvilku, neboť předemnou to brzdí nějakej nýmand s VW T3 a nechce mě pustit před sebe.Za chvilku řeším jeho podjetím, protože zatáčky mu moc nejdou s tou stodolou :-). Hrnu se dál a zatáčky končí. Začíná celkem táhlá silnice až do Rýmařova, pak se objevujou kopečky, kde jsou nádherný výhledy a zase zatáčky a už vidím Bruntál. Nehledám benzínku, protože vim, že jedna je na výjezdu, kde stavím. Trochu se připozdívá, ale cesta sem byla fakt svižná a s časem jsem spokojenej a vůbec se mi nechce slejzat z motorky a nejraději bych jel dál, jak mě to sem bavilo, nicméně potřebuju lístek. Potkávám tu spoustu lidí. Jsem spokojenej docela. Poznávám viditelně unavenou Marcii s přítelem…pak borec na MZ 150…taky frajer. Prohodíme pár slo, ale jen z nutnosti, chci jet už honem dál…zbývá mi poslední úsek cesty cca 100km. NAstavuju navi. Vyjíždim kolem 16:30 což se mi zdá fakt dobrý a tak chci pokračovat co nejrychleji. Sázim tam kvalty až na poslední a otáčkama nešetřím, abych na dalším stupni měl co nejvíc výkonu....tím vyburcovávám Jawičku k větším výkonům než doposud…za tu cestu už sem trochu rozjetej a předjíždím jak se dá. Extrém je v jedný pravotočivý dlouhý zatáčce beru vnější stranou 3 auta  a dva traktory najednou a přitom vidím fakt jen kousek jen před sebe… učím se hledat volnej prostor a baví mě to. Bohužel idylka netrvá dlouho a začinám zjišťovat, že mi navigace nějak nedobíjí a baterka je vybitá…vím, že musím na Opavu a Ostravu. Míjím monumentální památník Hrabyně - krása a jedu přes kopce směrem na Ostravu. Kopce jsou zalitý sluncem a posetý obilnými lány. Je to jak z pohádky. Vídám tu obrázky jak z knížek, nebo kalendářů, v tuhle chvíli jsem ten nejšťastnější tvor na světě určitě. Nikdo mě nehlídá, nic nemusim, je krásný počasí a ty scenérie…kdo nezažil, nepochopí…ten pocit svobody mě až nebezpečně ukolébává do zvláštního stavu duše, kdy jedu jakoby v polospánku. Z týhle idylky mě najednou probouzí typicky českej železniční přejezd uprostřed polí, kterej jsem přehlíd a beru ho pod plným. Trochu sem si skočil no...ale všechno dřží na svým místě. Pomalu vjíždim do Ostravy a navigace už se neprobudila k životu…nemam čas řešit, kde je chyba a proč to kurva nedobíjí. Jen lamentuju a slibuju si, že jestli jednou potkám toho prodavače co mi včera ten křáp vnutil, zabiju ho! Nejsem žádnej hogofogo, ale za svý prachy chci dostat co mi patří. No nic…za lamentování přijíždim k první pumpě v Ostravě. Slečna povídá, že jako neví kde je Žermanická přehrada a to sem si říkal, že to musí znát každej. Nabízí mi mapu Ostravy. Vysvětluju jí, že Žermanická přehada v Ostravě určitě nebude. Smutně pokrčí rameny a navádí mě na další benzínku při cestě. Startuju a mydlím dál. Trochu mě to znervozňuje…tak dobře se mi jelo i ten čas se mi zdál dobrej a teĎ todle…kua. Přijíždím k benzínce následující, kde mě dvě slečny asi posílají dál a vysvětlují mi cestu abych nezabloudil. Po 400m nevím kde jsem. Zabloudil jsem. Už jsem naštvanej a zastavuju u nějaký zapadly hospody přímo pod dálnicí, kde sedí pouze dva hosté. On a ona. Ptám se na cestu a iniciativu okamžitě přebírá ona. Radí mi cestu. Celkem to chápu, jenže pak se ozve on a radí jinou cestu. Poslouchám tedy jeho. Pak se ale do toho vloží opět ona a povídá, že ON tam nikdy nebyl. Na čež ON se uráží a povídá, že ONA nemá ani řidičák, tak jak mě může radit. Mam v hlavě guláš a oči mi přeskakujou z jednoho na druhýho. Zatímco On peskuje ji, že je jelito, který v životě nedrželo volant, ona mu vytýká, že on tam v životě nebyl a že ví pěkný hovno. Křik se stupňuje a já raději děkuji oběma a loučím se. Moc si mě nevšímají, mizím s úplným chaosem v hlavě. Trochu si tak říkám, jestli sem něco nezpůsobil :-D. Nicméně tedy mi udali hlavní směr - Frýdek Místek, kam bohužel dorážím min. s hodinovým spožděním. U silnice potkávám pani jak prodává ovoce. Zdvořile se ptám na cestu a ona mě zdvořile posílá na místo, kde žádná cesta neni. Už jsem fakt naštvanej a vjíždím do Frýdku. Asi v půlce zastavuju u rodinky a pán mě uplně skvěle a uplně přesně diktuje jak a kudy mam jet. Podle jeho instrukcí skutečně po pár minutách dorážím do kempu. Jsem tady a celej. To je úspěch…sice mam hodinu a půl spoždění, ale za to mam obě nohy a i motorka je OK, jen trochu udejchaná babička. To je nejdůležitější. Vděčně hladím motorku - aby to nikdo neviděl a hurá do hospody.
Je něco kolem 19ctý hod. Všichni sedí v hospodě a baví se, aby ne, mají co oslavovat. Lidi se zastavujou a občas kecáme, ale já nemám čas a musím nahlásit borci zapisovateli můj příjezd. iPhone je vybitej, takže nemůžu napsat domů, že jsem OK a tak se rychle snažím s tím co mám vykutit náhradní nabíječku, daří se mi to a asi po 30ti min. už mi noťas nabíjí iPhona. Vyrobil sem si jednoduchý kabel ze dvou co jsem měl. Proměřeno měřákem a vše chodí jak má. Jsem spokojenej, ale už mam nejvyšší čas řešit organizaci. Nevím najednou co dřív. Lidi mě zastavujou, chtějí si povídat, ptají se co bude, kdy to bude, proč to neni ještě atd. , já chci ale řešit s Rachotem zbytek večera, tedy jeho průběh. Jak rád bych poseděl, pokecal, sdělil si zážitky a tak, ale jen se omlouvám a letim dál. Rachot je nějakej divně zpomalenej připadám si s nim jak v metrixu…za chvilku zjišťuju proč… láme tam pivka, tak je mu dobře :-). Já se alkoholu vyhýbám, potřebuju čistou hlavu, řešíme poháry - naštěstí s borcem zapisovatelem přijela i holčina co nám dělá polepy, takže poháry jdou rychle. V mezičase odbíhám stavět stan a následně probíhá diskuse s Rachotem, po níž obcházím stoly, abych lidem sdělil dohodnutou hodinu předání pohárů a vyhlášení výsledků. Místnost jsme našli super - všici se vejdem. Trochu mam obavy, že budem namačkaný, ale snad se to přežije. Tohle se mělo řešit už při výběru kempu, ale to už nezměním. Přichází Rachot a sděluje mi, že vyhlášení dělám já a odchází. Trochu překvapenej jsem mu zapomněl odporovat. Jako konferenciér se teda necítim. Co naplat - nemám ani čas udělat si hrubej nástřel toho co budu vykládat. Nervozitu ani necejtím. Čas kvapí koukám a za pár minut bude vyhlášení. Lidi už se slejzají do místnosti.
Rachot opustil matrix svět a jde svižně ke mě s tím, že musíme kvačit, protože neni připravenýho nic. Hudba je v autě, je to neodzkoušený. Z toho mam trochu obavy, ale jdu nosit muziku dovnitř. Když to vidím z čeho budem hrát, jdou na mě mrákoty. Mikrofon taky není, takže mi je jasný, že se budu muset pokusit přeřvat 100 lidí v malý místnosti - v duchu se tý představě směju. Muzika na místě, lidi taky. Najednou přijeli striptéři a to nečekaně o celých 30min. dřív. Resp. striptér a striptérka. Ten striptér je překvapení pro holky. To vymyslel Rachot dobře, řikám si, holky budou mít radost. Když se ale borec kolem mě mihne, ztrácim jistotu, mi moc na striptéra nepřipadá…spíš jako kámoš na pivo, nebo tak. Ale třeba se pletu. Jelikož přijeli dřív a chtějí odkvačit rychle - sehnali totiž další kšeft a chtěj oba, tak musíme přehodit nečekaně obě akce. Tedy první bude strip. Nadávám jak pes. Tohle mi fakt vadí. Jednou je dohodnutý obchod, a oni si nečekaně změní pravidla minutu před začátkem akce. Asi vědí že nemáme na výběr, protože nikoho takle na rychlo neseženem a tak nám dávají nůž na krk - buď teď strip, nebo nic - sděluje mi Rachot, zatímco já se snažím řešit vytištění výsledků a poslouchám ho jedním uchem. V tiskárně není náplň a je mi nabídnuto čtení výsledků z počítače. To odmítám. Rychle sprovozňujem tisk a zbytek pohárů se ještě vylepuje. Vzpomínám si přitom, že už se tohle na nějakém TPC řešilo s tím stripem. Co se dá dělat, neni čas dělat nějaké razantní zásahy. Ať si jdou třeba do pr…. nadávám. Rachot jde oznámit strip. Show začíná. První jde holka, kterou nevidím, dohlížím na to, abych měl hlavně už z čeho říkat výsledky. Zjišťuju, že času je fakt málo a že nemáme zkontrolovaný lidi, jestli jsou ve správných kat. Loni jsem to dělal už asi měsíc před akcí…letos ne a tak nějak doufám, že to je v pořádku a každý ví, kam patří. Přehazujem na rychlo asi 3 lidi co vidím. Striptérka mezitím skončila - prý byla moc hezká. Neviděl jsem jí. Jsem rád, že chlapy budou snad spokojený. Rachot asi vyhlašuje striptéra zrovna a my konečně tisknem ty správné papíry - paráda. Beru papíry, do ruky zbytek pohárů a jdu na to. Striptér to tam rozjíždí zrovna. Vcházím do místnosti a koukám jak blázen - v místnosti sou snad jen chlapi a koukaj na striptéra, zatímco holky se mezi nima schovávají. To neni dobrý tohle, napadá mě, ale když pozoruju jak se chlapi se smějou, tak mě napadá, že to asi něco do sebe má :-). Najednou striptér rozbíjí lustr pendrekem a směju taky :-D. Nevšímá si toho a profesionálně pokračuje. Křááách… bouchne i do druhýho. To už se směje celá motobanda. Mezitím našel v davu holku a tahne jí, evidentně proti její vůli k židli. Následující show se nedá komentovat. Najednou jsem docela rád, že celá akce dostala uplně jinej ráz, protože lidi se baví a o to nám přeci jde. Striptér místo, aby probouzel v přítomných ženách touhu po mužích, baví hlavně chlapy, který berou celou show jako komický vystoupení. Na jeho místě bych vyskočil zavřeným oknem. Je mi ho i líto, protože na tohle ho Rachot asi nepřipravil :-D. Striptér skončil, odchází a nastupuju já. Ovšem ne jako striptér, ale jdu výhlásit výsledky. Začínám mluvit, ale zjišťuju, že se vůbec neslyším…všichni dělat hroznej kravál a řvou ať mluvím víc nahlas. Konečně se trochu utišujou a já se slyšim…bohužel sem jedinej, kdo mě slyší - což se ovšem dozvím až po výhlášení, takže vesele mluvím spíš pro sebe :-). Během vyhlašování zjišťuju, že Šťovajz je v blbý kategorii, nevim proč je v chopprech, když jede cesťáky. Bohužel jsme to neprocházeli tak podrobně, před vyhlášením nebyl čas už. Měl jsem to udělat stejně jako loni, tedy už během registračního období. No nic je pozdě měnit, Šťovík si pro pohár nepřišel, asi pochopil, že to je ňáká kravina, za čež mu v duchu děkuji.
Vyhlašování probíhá docela dlouho, předávám poháry, lidi tleskaj, někdo otvírá šampáňo. Vše jde v pohodě - končím. Neměl jsem dostatek času si připravit nějakou závěrečnou řeč, takže pronáším spíš holý věty, závěrem všem děkuju a tleskáme si navzájem. Je to pěkný. Lidi se začínají rozcházet, ale to napětí se mě porát drží…za chvilku přichází první nesrovnalost. Žmulín byl omylem taky v jiné kategorii a následuje ještě Šotek co byl bůchvíproč v kat. č. 5. Vše se řeší tím, že si prohodí pohár. Dále pak zjišťuju, že ještě jeden dojel třetí současně s dalšíma dvěma klukama co dostali pohár. No pohár máme, takže není problém mu jej dát. Tím je snad vše vyřešeno, ale vysvětlování nám trvá aspoň 20min. Máme aspoň poučení pro příště. Konečně konec. Du si dát panáka :-D. Hledám Rachota, abych to sním zapil, ale nevím kde zase je, už mě to ani nepřekvapuje. Na pajduláka sem mezitím zapomněl, ale pouze do doby, než mě odchytne choprák Šotek, na VTX 1300 a zve mě na panáka. Dávám si tedy jednoho a obcházím stoly, abych zjistil, jak se akce líbila, pro a proti a snažím se zachytit co nejvíc - hlavně ty negativa. Je mi samotnýmu jasný, že máme co pilovat. Sem tam si dávám panáky se závodníkama, kluci se chtěj družit a je to moc příjemný vědět, že nezanevřeli a berou to hodně pozitivně. Holky sou nasraný kuliva cílovýmu kempu. Čistota na toaletách a chatky nejsou uplně ideální, ale s tím už nic nenadělám - měl sem jet s Rachotem tenkrát na výběr cílovýho kempíku, víc očí víc vidí... Nakonec kotvím u stolu ani už nevím kde a bavíme s klukama o organizaci a pijem zelenou, já to míchám pivem a občas do toho házim nějakýho vizoura… tušim, že to nedopadne dobře, ale bavím se a tak to hodlám řešit až ráno. Ztrácím už přehled kdo je kdo, nicméně stále je zábava a to je hlavní. Asi u dvou lidí, při otázce jak se jim akce líbila, jsem v pohledu zahlídnul něco nepříjemnýho - mam pocit, že je taky sere ta organizace. No jo, chce to panáka… Večer příjemně ubíhá, najednou se objevuje Syslica a tahne za sebou dva týpky o kterých se dovídáme, že sou policajti a že Sysel jim vyhrožuje útokem na genitálie. Vše ale dobře dopadá a policajti s námi sedí u stolu a popíjejí. Ten jeden asi až dost, protože nám vylejvá srdce a uplně bez zábran si tam stěžuje na všechno možný. Druhej ho porát napomíná, že tohle by jako neměl říkat a pod. Co si pamatuju, tak tam něco padlo o hlídce a aŤ jedem ráno opatrně - velmi opatrně :-). Bavíme se, když obsluha v hospodě hlásí, že zavírá a co že ještě chceme k pití honem. Vede to k všeobecné reptavosti všech dosud žijících přítomných a rychle se objednávají poslední věci. Rachot nečekaně hned ožil a v rychlosti objednává pro 5 lidí - 25piv a celej tác zelenejch, ovšem za moment jej v klidu trumfuje týpek co objednává 65x vodku a 65 džus. Jsou to nějací typové, co tam mají chatku v kempu a evidentně se jim ještě nechce spát :-D. Sedíme opět venku před hospodou v docela malý sestavě už a popíjíme zatímco policajti se svěřujou se svýma intimnostma.
Jediná žena co tu s námi vydržela je tu Syslica, chlapi na ní občas nenápadně dorážejí, chudák holka - napadá mě. Ale neni to nic co by se muselo řešit a je sranda. Rachot si chce číst a pokládá hlavu na stůl, aby si přečetl ubrus. Asi je to napínavý čtení, protože následující tři hodiny nezvedá hlavu. My mezitim kecáme a noc se krátí…Já se dobře bavím, takže taky nespěchám i přesto, že jsem slíbil Smirkovi, že s ním ráno pojedu domu a že pojedem brzo. Začíná se rozednívat…je pět hodin a já prohlašuju, že du do stanu. Syslica mě jde doprovodit, aby se zbavila dotěrů :-). Chvíli kecáme před stanem ještě, ale pak už chci definitivně zalézt. Chystám se už zalézt, když vidím, jak jde Syslík zpátky…Rachot zmizel a já sním mám spát v chatce - vysvětluje mi. Co teď? No nic, nenechám ji v tom - i když se mi chce spát, bloudím s ní po kempu a hledáme Rachota. Stále doufáme, že ho někde najdem ležet na silnici a že nám prozradí, kde oba se Syslicou spí. Jenže Rachot se nějak dopotácel do chatky asi, protože nikde není. To je zlé, protože Syslica nemá kam jít. No co - nabízím jí tedy svůj stan a doufám, že se neurazí. Neurazila. I když mam stan pro jednoho, oba se v pohodě vejdem. Ještě, že sem shodil :-D. Chvíli kecáme ještě a nejednou je sedm hodin, pak už definitivně usínáme.
Bohužel ne na dlouho. Za chvilku slyšim Smirka jak vedle balí stan…koukám na tel. - je půl devátý. Ve stanu je stejně horko jak v peci. Heh…tak to je paráda, nic sem nenaspal. No nic, dem ven. Smirek trochu udiveně kouká, když ze stanu vylejzá i Syslica, ale všechno vysvětluju a má i Syslíkova čest zdá se být nepoškozena.
Jdem mrknout k hospodě, jestli tam už není Rachot, ale kdepak. Vzhledem k tomu jak vypadal včera to asi ještě chvilku potrvá, než dorazí. Jdu do umývárky a zjišťuju, že pověsti o kempu skutečně nelhali. Špína, špína, špína…a mezi špínou rozbitý dveře od záchodu, který se nedaj ani zavřít…Když to vidím, vzpomínám si na sl. rečepční, který si byla jedna pani stěžovat, že tam mají na toaletách hroznej chlív a jak to slečně evidentně bylo jedno. Už se ani nedivim, že holky nadávali. Sprchu ani nezkoušim. Vykonávám jen základní hygienu a mizim pryč, nebo tu na mě něco skočí a sní mě to. Následně balím stan a motorku. Domlouváme se se Smirkem, že pojede do Ostravy na radnici  s kolegou spoluspícím a až se vrátí, vyrazíme, což by mohlo být kolem desátý. No snad se dám aspoň trochu dohromady do tý doby. Při dalším pokusu o nalezení Rachota se dovídám, že dvoum chlapům tam chcíply baterie u mašin. Jawa jede furt, směju se pro sebe :-D. Slibujem, že jim pošlem auto, přes který to nakonec nahoděj. Přesouvám se k hospodě, kde jsou ještě všude jasně zřetelné důkazy, že tu včera bylo nějaký mejdlo. Dávám snídani, kafe a točenou kofolu. Doráží Rachot a zase jde nakřivo jako předchozí dny :-D. Kecáme u stolu, Syslica už tu taky je. Z hospody vychází skupinka turistů a týpek se najednou kácí k zemi bez varování. Za chvilku se probírá, to už je u něj záchranářka Syslica :-), která jakožto odborník radí co s ním dál. Nějak mi přijde, že nemá tu správnou autoritu, protože nikdo moc nedbá jejích rad, i když ona je prý skutečně odborní a má jako jediná do toho co kecat. Týpek už je OK, takže pohoda. Mezítím dojídám, dopíjím a jdu k mašině. Převlíkám se za motorkáře a přitom zjišťuju, že Alinka stojící vedle mě, si ulomila páčku u svý Kawy ER6 a nemůže řadit, jelikož nezmačkne spojku. Zlatá Jawa a její poloautomat zase se usmívám a v duchu blahořečím konstruktérům. Bohužel jí s tim neumím pomoc, ale všechno se už řeši přes pár lidí vč. Petra-T a jak se dovídám, jsou v dosahu dokonce dvě řešení, takže jsem uplně klidnej a loučím se se všema. Vyrážím k benzínce, abych pak Smirka už víc nezdržoval. Na křižovatce z kempu už potkávám smirka na jeho Jawě 250-592. Mě to pěkně naleštěný, což kvituju jako ochránce Jaw. Berem benzín a Smirek jde do vedení, jelikož má 100proc. funkční navigaci, což já se svojí přiblblou nabíječkou nemůžu zaručit.
Vyrážíme směr domov. Já asi 450km a Smirek cca 600. Smirek navolil trasu, mimo dálnici. Začíná hezká projížďka, i když upřímně bych rači spal a ani se moc netěším zezačátku. Během prvních pár km zjišťuju, že Smirek místo, aby mě brzdil se svým 250ccm motorem, mi dává pěkně zabrat a jawu točim víc než včera při závodě. Jede prostě furt pod plným.  Jeho Jawa to ale zvládá uplně v pohodě a je vidět, že se o ní Smirek stará vážně dobře. Motor přede jako kočka a smirek neubírá plyn ani na přejezdech. Jsem hrozně překvapenej, jak nám to spolu jede a jak rychle to ubíhá. Rozhodně víc, než kdybych jel sám. Trochu se ve mě bortí ten zapřísáhlej samotář :). Kreju Smirkovi automaticky záda a jedu blíž ke středu, zatímco on u krajnice. Tímto způsobem 1. děláme dvoustopé vozidlo a nikdo nás nepředjíždí jako se to občas dělá u jednostopých vozidel - tedy ten co jede za vámi vás bere i přesto, že naproti jede auto. Druhá výhoda je to, že Smirek mě vidí v zrcátku - ne jako kdybych jel za ním a za 3. tím že jedu v jiné stopě mam šanci, že to ubrzdím, kdyby Smirek a jakéhokoliv důvodu nečekaně brzdil. Smirek je navíc skvělej jakožto vedoucí, protože i bez interkomu mi gesty jasně ukazuje, co se děje, nebo co bude následovat. Např. kdy bude další odbočka, nebo kolik km teď pojedeme po hlavní, že po chodníku de pěkná holka, která stojí za pozornost a jiné důležité věci :-D. Zastávky děláme jen velmi zřídka. První zastávka je v Moravské Třebové, to už máme za sebou 170km cca. Smirek má hlad a kupujem něco k jídlu. Já ani hlad nemám a spát se mi už nechce, cestu si najednou užívám, místo abych toužil po spánku. Pojíme a frčíme dál. Na jedné benzínce Smirek něco dotahuje. A zase jedeme - tentokrát směr Ledeč nad Sázavou. V jednu chvíli to Smirek pálí nějakou zkratkou mezi dvěma vesnicema a já mam pocit, že mi vyskočej přední vidle jak to hrozně drncá, nicméně Smirek ale neubírá a porát valí pod plným. Ani se mu nedivim, ještě ho čeká dalších asi 150 km, po tom co mě vyklopí doma. Poslední km před Ledčí jsou parádní a některý zatáčky se fakt daj jezdit po uchu. Smirek spokojeně zvedá palec za každou takovouhle libovou krouceninou. V Ledči je krásnej hrad a vůbec panoramata. Tak Smirek rychle fotí. Ale žádný zastávky nemůžem praktikovat a valíme dál. Domů už je to jenom 120km, to už dám - brumlám si pro sebe a už na mě leze únava a projevuje se nevyspání…a taky ty zelený…Trochu si vyčítám, že sem si nepřispal, nebo ještě líp, nezůstal v kempu do PO. Dojíždíme do Votic a drtíme to na Sedlčany, kde po cestě asi tak 15km před Smirek ztrácí rukavici. Brzdím a vracím se, zatímco Smirek to hrne dál. Co se dá dělat, nemam jak mu dát vědět. Rukavici sem naštěstí našel, byla na cestě a jezdili přes ní auta. Beru jí a jedu rychle dál, ale to už vidim Smirka jak se vrací…ani nezastavuje, jak mě vidí, rychle otáčí, abych nemusel brzdit a zase jede první. Prostě vyježděnej rajder - připadám si vedle něj jak 6ti letej kluk na tříkolce. Dojíždíme do Sedlčan, kde přebírám vedení. Jsem už fakt utahanej a sluníčko mi svítí do obličeje, což taky na pohodlí nepřidá. Jedu už spíš jen ze setrvačnosti. I přesto, že skoro spim dojíždíme bez nějakejch problémů do Příbrami na OMW, kde se loučíme - já Smirkovi vracím rukavici a domlouváme si průběh posledních km - mě už jich zbývá jen 10 a budu doma…Vedu Smirka městem a za pár minut už odbočuju na Láz - domů, přičemž zvedám palec a Smirkovi tím vzdávám úctu, děkuju za jízdu a přeju, aby i on měl šťastnej návrát domů. Za minutu už doma seskatuju z motorky a vítám se. Jak při každém návratu z delší cesty motorku neuklízím, ale parkuju na terase vedle mě a dávám si kafe, zatímco Jawa oddechuje po cestě. Nějak cítím, že oba vnímáme uvnitř přítomnost toho druhýho a je nám tu dobře. Stojí tu jako oddanej a věrnej kůň, který mě nikdy nezklamal a odpouští mi všechny ty moje narychlo, špatně zařazený kvalty, vytáčení motoru až k hranici jeho otáčkového rozsahu při potřebě rychle předjet. Odpouští mi i to riskantní předjíždění přes plnou a i to, že jsem jí nevěnoval moc pozornosti před startem a některé věci ponechal bez údržby, jako např. olej v předních tlumičích, jež přejíždím o 5tis. km. Cítím trochu studu a slibuju jí, že se k ní budu chovat líp, abysme se spolu mohli spokojeně a bez újmy zestárnout. V hlavně mi pak ještě probíhají události posledních dní… dopadlo to vlastně dobře. Jsem vděčný za to, že jsme všichni dorazili celý a i přes velkej shon jsem si to maximálně užil. Díky všem.

Závěrem:
Zvláštní poděkování patří Rachotovi, bez nějž by celá akce nebyla. I když na něj stále nasazuju kvůli nějakým organizačním ptákovinkám, jsou to jen drobnosti :-). Je to férovej chlap, co nikoho nešidí a je duchem celýho TPC, kterej dělá úplně nezištně pro lidi a sám z toho nic nemá, ani prachy a ani závodění si neužije jakožto organizátor. Važme si toho prosím, bez něj už by TPC minimálně dva roky nebyl. Díky Rachote.

Aktualizováno (Úterý, 30 Červenec 2013 13:41)