TPC 2014 - Cestopis (Lesac)

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 



Transpublik 2014

Je středa 2.července 2014, dva dny před akcí Tranpublik a já se těším na vše dobré i zlé, co akce přinese. Abych byl v kondici, tak jezdím po Šumavě své kilometry, prostě pohoda.
No a právě ve středu 2.července jsem si zkomplikoval život, byl jsem na výletě u Železné Rudy a při výjezdu z křižovatky jsem přehlédl šotolinu, výsledek byl parádní highsider (smyk zadního kola v náklonu) a já i motorka jsme skončili na zemi. Já měl jen nějaké odřeniny a jelita, ale motorka přišla o čelní a boční plast, zrcátko, plus odřeniny boku.
Oblečení prodřené na lokti a koleni (naštěstí zafungovaly chrániče). Navíc jsem přitom píchnul (prorazil) zadní gumu. Když jsem se sesbíral ze silnice a zjistil škody, tak jsem hlavně řešil proraženou pneu, byl jsem 70 km od domu a v lesích, nikde nikdo. Nejdříve jsem díru nemohl najít a tak jsem jen dofoukl bombičkou a snažil se dojet k nějaké pumpě, ale po 5 km byla guma zase prázdná, foukl jsem další bombičku a doplazil se do nějaké vesnice, a tam jsem objevil autoopravnu, měli i stlačený vzduch, prostě zázrak. Po nafouknutí jsme našli díru a pomocí  knotu jsem ji zalepil. Po nafouknutí tlak držel a já už pak dojel až domů v pořádku.
Doma jsem vše rozebral a zjišťoval, co budu muset koupit, nejdůležitější bylo levé zpětné zrcátko, bez něj se mi blbě jezdilo. Vše rozbité jsem objednal a bylo mi řečeno, že by v pátek 4.července ty díly mohli dostat. V první chvíli jsem akci Transpublik vzdal a ani nepovažoval za možné se účastnit a v tom to duchu napsal mail Icemanovi, že nejedu.
Pak jsem ale začal kalkulovat, jestli by přeci to nějak nešlo udělat, abych mohl jet.
Nejdřív jsem napsal Icemanovi, že pro změnu zase asi pojedu a pak už to bylo ráz na ráz. V pátek 4.července v půl dvanácté jsem vyzvedl díly, pak jsem od půl jedné do dvou sestavoval motorku, abych na ní mohl odjet akci. Ještě zbývalo zabalit věci (samozřejmě jsem sem tam něco zapoměl), ale to k takovým situacím nutně patří.
V půl třetí jsem se vydal do autokempu Kněhyně na Transpublik, asi tak skoro 400 kilometrů. U Strakonic bylo pěkné horko a dusno a vydrželo to až k Mohelnici, kde to bylo už snesitelnější. Do kempu jsem dorazil asi v půl osmé. Po registraci a ubytování jsem si dal zasloužený guláš a pivko, svět byl zase krásný. Večer bylo ještě jedno překvapení, potkal jsem se zde se Zdenkem (zelená Kawasaki ZX 900), se kterým jsem jel už můj první Transpublik před dvěma lety. Dohodli jsme se na společné cestě, aby byla cesta veselejší.
Musím pochválit organizátory Transpubliku za ten výbornej nápad zajistit ubytování ve startovacím kempu, před cestou je vždy důležité se vyspat a tohle se opravdu povedlo.
Ráno začalo standartně, pakování, upevnění na motorku a snídaně (párek nebo vajíčka bylo na výběr), já měl párek. Start byl tentokrát na prvním průjezdním bodu a tím byl Rožnov pod Radhoštěm. Bylo sucho, teplo a pod mrakem, takže ideální pro ježdění na motorce. Dalším průjezdním bodem byl Přerov, to byla jen pěkná cesta bez problémů. Dostat se do průjezdního bodu Del-Fuego v Křelově-Břuchotíně, bylo trochu komplikovanější díky rozkopané vozovce ve vsi, ale člověk si pak aspoň váží pěkného asfaltu, tam bylo zpestření v podobě pití kofoly na čas dlouhým brčkem, důsledek bylo častější zastavení na vyprázdnění. Cesta do Poličky byla trochu deštivá, asi tři pruhy deště a mezi tím i krásně suchá vozovka.
Auta byla většinou slušná a tak se dalo jet docela svižně i ve vodě, občas v protisměru, občas po středové čáře, občas auto uhnulo a šlo předjíždět i ve vlastním pruhu, a abych nezapoměl, nějaký blbec, co nechce pustit, když on nemůže jet, ten se najde vždycky, ale stejně si nepomůže.  Pak byl na řadě střed republiky Číhošť, cesty trochu drncavé ale i pěkné, ale o to větší nadšení, když je průjezdního bodu dosaženo, a kartička byla odměnou. Tady nastal problém u mého kolegy Zdenka na Kawasaki, v nádrži mu chyběl benzín. Shodli jsme se na nejbližší možnosti, Ledeč nad Sázavou. Opatrně jsme jeli a dojeli jsme až do města k řece, tam však Kawasaki řekla dost, že na výpary se jet dál nedá. Od domorodců jsme zjistili, že pumpa má být na druhé straně řeky někde nahoře. Zdeněk tam chtěl jít pěšky, ale nebylo jasné, jak daleko to skutečně je a tak jsem se nabídl, že tam dojedu, naštěstí jsme měli 1/3 lahev od nějaké vody. Pumpu jsem našel a byla na pěkným kopci asi půl kilometru daleko, natankoval „plnou“ za 16 korun a vrátil se zpět. Kawasaki dostala svůj benzín, nastartovala ale při pokusu o rozjezd chcípla. Zdeněk pojal podezření, že se kouslo čerpadlo, jak šlo na sucho a proto motorka nechce jet. Řešení prý je klepnout do čerpadla a ono se uvolní, háček je v tom že se musí sundat pár věcí, aby se k čerpadlu dostalo. V této situaci mi řekl, ať na něj nečekám a jedu dál, že u něj to bude bohužel na dýl. Protože byla pravda, že mu nijak pomoci nemohu, pokračoval jsem v cestě do Tábora. Tam jsem si dal jednu tatranku a něco k pití, cesta dál byla pěkná svižná a krásně se jelo.V Rožmitále jen pauza na účtenku a totéž ve Stříbře.
No a to bylo skoro vše, do kempu Rybářská bašta u Chebu jsem dorazil asi v půl páté, spokojenej, že přes všechny možné komplikace jsem dojel v pořádku do cíle. Odhlásil jsem se a po krátké pauze a rozloučení jsem se vydal ke Strakonicím, těšíce se na vlastní postel doma.
Ale abych to neměl tak jednoduché, tak jsem se cestou spletl a ze Stodu jsem se místo na Přeštice a Klatovy vydal směrem na Domažlice, a asi i únava způsobila, že jsem svůj omyl zjistil, až když jsem vjel do Domažlic. Tak jsem pokračoval přes Kdyni do Klatov a cestu jsem si tím protáhl o dalších 30 kilometrů. Jinak ale vše v pohodě, ujeto celkem 1186 kilometrů, a byl jsem už rád, že jsem doma.
Ještě jednou blahopřání organizátorům za pěkný víkend a nápad se zajištěným ubytováním.   

Aktualizováno (Středa, 09 Červenec 2014 13:52)