TPC 2015 - Cestopis (Alexanderovic)

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 


Víkend před Transpublikem jsem chytře proved u YBRka jednodušší servis, který se mu skoro tři roky nedostal. Olej, svíčka, vzducháč, svařit padák, kontrola brzdových destiček, který byly vcajku. Motorka odstavena, přes tejden na služebce, v pátek rozcvička s oktávkou 500km z5 domu. Večer jsem ještě chtěl vyzkoušet, jestli vše jede a sedí jak má. Nabalenej v ultra závodní kombinéze (+5kW) jedu natankovat a hned po 150m slyšim nezdravej dřecí zvuk, tak se vracim, rozebirám destičky, hodinu se je snažim naskládat správně zpátky, dalčí pokus v plný polní. Po 200m opět stejný dření. Hodinu se snažim na netu najít, jak maj být destičky správně poskládaný, ale instrukce v manuálu jsou jasný: "složte opačným postupem dohromady". Zoufalej že mám jen dvě náhradní motorky naposledy zkoušim vyndat přední kolo, prošťourat brzdu, vrátit kolo a už jen v trenclích jsem dvácu projel. Světe div se, už nic nedře, chyba mi zůstává záhadou. Tak to ještě jdu zapít do města.
Piv moc nebylo, vstávám celkem brzo a po hodinovym rozhodování vyrážim před obědem směrem na západ. U Křivoklátu mi přestává fungovat tacháč. S minimem zastávek dorážim ve tři do kempu. Rychlá registrace, rychlý smočení v brouzdališti, tedy jezeru Amerika, dlouhý čekání na pivo. Přijíždějí další a další motorkáři, vedro furt stejný, piva na společnym účtu taky přibývaj a i přes komplikace jsem se stihl navečeřet ještě v sobotu. Za světla ještě dorazili i dva borci z Moravy na Fichtlu a Staďáku, jsou uvítáni patřičnym potleskem. Trasa prokonzultovaná s různými lidmi z celé republiky a strýčkem googlem a naťukána do GPSky. Okolo půlnoci to balí nejobávanější soupeř a spolubydlící Kosťa, tak si beru příklad z loňského vítěze kategorie 2) Jawa, ČZ, MZ, stroje socialismu a stroje do 125ccm moderní produkce.
V pět ráno nás budí první nastartovaný čtyřválce, tak dlouho neotálíme a v 6:20 opouštím v závěsu za Kosťovou Jawou 350 kemp. Hned na první křižovatce se naše cesta dělí. Jedu zčeknout nejvý(c)hodněji položenej obchod v Chebu, na pumpě pro kamiony ale nenatankuji a vracím se do města. Na OMV dávám plnou, poslední návštěvu toalety, snídám bábovku od mámy, krájim pro hladovější chvíle na cestu, přihuštuju na každym kole 0,1 atmosféry, protože to tak Pepa Sršeň řikal a vyrážim na onu Truck-pumpu pro první účet. Výběr nákupu mi poradili kolegové, že žvejkačky jsou dobře skladný. Obsluha automaticky dává účet s časem 7:33 a pro mě tímto začíná boj s časem. Do Domažlic na dváce docela otrava. Dlouhý rovinky, z kopce do kopce, závěs za dodávkou, po 5 min konečně dostatečnej sešup na předjetí, pak to stejně vemu omylem přes město a dodávka je zase předemnou. Před Domažlicema potkávám prvního účastníka, Sislonu na polokapotovanym CBRku. Nechce se mi ji předjíždět, když mě na dalšim výjezdu stejně určitě zas bude muset předjet. No, nevypadá to na to, tak oroštim mých 10 koníků a přesouvám se do vedoucí pozice. Dojíždí mě až v Domažlicích na semaforu. Po chodníku zajíždim k prvnímu otevřenýmu obchodu, Sislon jede opačnym směrem, než ukazovala moje navigace. V obchodu u vietnamce kupuju ňáký žele bombony, účet vydal, ale neni tam adresa ani čas. Tak poprosim, zda by nedal aspoň razítko. Se slovy "ňěmužim ňěmužim" mi bere z ruky nákup a vrací 7kč. Ani mě to neudivuje, 1min 51s v prdeli. Pádim dál po směru a tam kde zrovna měřili policajti jsem naštěstí zrovna odbočoval na pumpu. Obsluha se jen ptá, jestli to bude čokoláda, nebo bombony. Beru žvejky, na účet vesele razí svuj štempl, nasedám na motorku a ani jsem nespočítal kolik dalších účastníku tu v klidu popíjí kafčo a očividně na čas nejede.
Do Železný Rudy nejhezčí úsek. Supr silnice, chládek, příroda. V 9:32 na bývalý celnici potkávám sdružení dvou motorek (žlutý GS 650 F + xy) a zatímco na mě z okna hudruje domorodec, že motorky stojej blbě, tak jejich majitelé už volaj z druhý strany budovy, že našli krabici s papírkama. Od okenního komentátora se dozvim, že už tu dnes uplně stejně překáželo 20 (nebo 40?) jiných motorek. Oznamuju, že přijedě ještě jednou tolik a pálim to dál.
Do Albrechtic celkem nuda, prdel si už zvykla, ale kolena trpěj pod nátlakem nepohodlný kombinézy. S tankvakem se ani nedá pořádně jet ve stoji,tak se musim spokojit s padákem jako odkládací plochou na nohy. Slunce už zase nechutně praží, využívam během jízdy služeb camelbaku. V Albrechticích naštěstí zase potkávám skupinku z celnice, kteří duchapřítomně ukazují opět krabici s papírkama. Beru lístek, konám malou potřebu. Pro příští rok musim vymyslet řešení pro močení za jízdy. Dvě minuty jsou dvě minuty.
Cestou do Telče mě lehce rozhodí uzavírka, tuhle část jsem zrovna do googlu neházel. Neni čas řešit, zda je objížďka dostatečně rychlá, snad v sobotu na stavbě nebudou makat. Na rychlý silnici za Jindřicháčem se zkoušim posílit bábovkou. Odklápěcí helma splnila svou funkci na výbornou. Odečítám z GPSky kilometry a 12L nádrž by měla vyjít přesně do Telče. Očividně jsem za to tahal víc a motorka v 12:30 chcípá 5 km před Benzinou v Telči. Neni čas nadávat si do debilů. Balim tankvak, sundavám helmu, mávám na prvni auto a už se vezu s týpkem, kterýmu prej chcíplo v obchodu chlazení a jede pro náhradu. Vyhazuje mě na Benzince, kde už zase klábosí dalši skupina závodníků. Lovim z kontejneru 1,5L petku, čerpám 1,4L po hrdlo, platim a bez povšimnutí soupeřů z jiných kategorií odcházim k silnici. Ani k ní nedojdu a už ke mně zajíždí Passat, že mě hodí. Prej taky motorkář. Cestou v protisměru mijíme jednoho účastníka TCP za druhym. Za chvilku jsme zpět u motorky, přelívám životodárnou tekutinu a ožívám svůj expediční stroj. Zdržení přesně 20minut. To neni tak zlý. Tímto ještě jednou děkuji za velmi rychlý asistenční služby! Na Benzince se mezitim vyměnili závodníci, ale neni času nazbyt a jedu k čerpací stanici uprostřed města, kde u stojanu nikdo nezdržuje. Tankuju plnou a beru druhou účtenku z Telče.
Do Tišnova mě nic zajmavýho nenapadá, na pumpě potkávám opět skupinu z flaškovýho tankování, což ve me posiluje naději, že mám dobrej čas. V Jedovnici vzpomínám na květnový Motobloudění, zajíždim na pumpu a kupuju věnečky. Venku potkávám jihočeský kluky z večera, jejichž jméno už jsem stihnul zapomenout. Prej vyjížděli z Chebu půl hod předemnou. Týpkovi padá čelist až k nádrži jeho Horneta a já odjíždim s úsměvem od ucha k uchu.
Cesta je zas hezčí, aby to byla správná motorkařina, tak nesměj chybět Buchláky. Už se těšim jak využiju svou supersportovní kombinézu a pojedu pěkně na kolínko. Nakonec jsem rád, že jsem předjel náklaďák a kombinéza si asi bude muset počkat na trochu menší zatáčky. V Uherskym Hradišti mi pani za kasou nabízí že mi klidně dá účet i bez nákupu. Odmítám, žvejkačky na půlroku dopředu se neztratěj. Po 100m se zamýšlim, jestli jsem si ten účet vůbec vzal. Vracim se, prodavačka tvrdí, že jsem si ho dával do peněženky, ale pro jistotu beru další účtenku od nanuka jinýho pána.
Cestou do Vizovic zkoušim zbaštit zbytek bábovky, ale s rukavicí se mi nedaří vniknout do rozevlatýho igelitovýho pytlíku. Zdávám bábovku, ale věnečky se mi dařej otevřít a vkládat do úst i přes zaklaplou helmu. Velmi netaktický průjezd přes Zlín, kde jsem se zasek snad na každym semaforu. Ve Vizovicích potkávám na pumpě babskej gang kolem Hančii, jak si vklidu závodí krafajíc s nanukem v ruce. Jak se to před babama prej dělá, odjíždim za pořádnýho rachotu mýho 124ccm 4taktního vejfuku. Věřim že byly velmi ohromený, neb do 60km vzdálenýho kempu přijeli asi dvě hod po mně.
Do Rožnova to beru přes kopečky po menších silnicích a vjíždim na náměstí, neb u vjezdu žadná pumpa nebyla. Zajíždim ke zmrzlinářství. Kupuju zaslouženou čokoládovou zmrzku a účet mi na vyžádání mladej Turek vystavil, orazítkoval a připsal čas 17:20 (pro šťourali mohu doložit gpx logem, nebo fotkou ). Pomalu se uklidňuju a teprv teď mám čas se začít na slunci pořádně potit. V campu mi je po udání časů oznámeno, že mám ze zatim přítomných nejlepší čas. Když upozornim na muj stroj nejsem jedinej kdo tomu nechce moc věřit.


Aktualizováno (Středa, 08 Červenec 2015 08:29)