TPC 2015 - Cestopis (Oldin)

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

Sobota 4.7.2015

Sobotní dopoledne jsem se ještě věnoval pomocným pracem kolem domu u rodičů a po vydatném obědě vyrazil na benzinu do Rakovníka očekávat příjezd kluků od Berounky.
Byl jsem tam o dost dřív, takže se mi povedlo i natočit příjezd a odjezd dvojice jiných čoprů (krátké video mezi fotkami) a krátce po 14h jsem se dočkal a natočil i příjezd těch "mých hochů".

Vedro už bylo opět hrozné, teplota lezla přes 33 stC, takže jsem byl rád, že jsme vyrazili na západ po pěkných silnicích, kdy jsme projeli i moje rodné městečko Kralovice (pouze jsem se tady jen narodil a jako 7mi měsíční nemluvně strávil pár týdnů v inkubátoru :-) ) a dojeli do Manětína na první zastávku.

Tady bylo kafe, nanuk, cigáro a 37 stC ! Takže rychle pryč a opravdu moc pěknou trasou středozápadem po parádních silnicích (s jednou skoroterénní vložkou kolem vysílače Krašov .-) ) jsme dojeli až do Bečova nad Teplou.
A odsud byl snad nejhezčí úsek cesty, nejdříve jsme se hodně svižně prokroutili zatáčkami podé říčky Teplá až do Mnichova (ten český) a pak uzounkou silničkou kroutíci se lesem s loukami a mokřisky do obce Prameny. Nakonec jsme kolem zámku Kynžvart projeli na hlavní a už mazali směrem na Cheb. Projeli jsme kolem vodní nádrže Jesenice (kde závod vloni končil) a po 6 km po dálnici odbočili na obchvat kolem Františkových lázní, kde jsme u AGIPu dotankovali.

Přejeli jsme zpěk jezeru Amerika do kempu stejného jména, kde Luděk zajistil parádní dřevěnou chatičku hned kousek od hlavní brány.
Tady jsme se taky zaregistrovali u organizátorů "Rachota" a "Ajsmena" (Iceman), obdrželi kartičky, trička a dokone rovnou i trasu. Po ubytování jsme vyrazili na večeři, kterou jsme si dali na terase kempové hospůdky. Velký výběr už nebyl, ale kuřecí steak s chlebem a zeleninovým salátem byl výborný. No a kofola a v mém případě pívo jako křen, i to druhé :-).
Přesvědčoval jsem kluky na procházku do Lázní, kdy hlavní kolonáda byla vzdušnou čarou asi km, ale Luďa odolal, takže jsme se prošli kousek k bohužel již zavřenému Červenému baronovi a k zavřené půjčovně loděk s hospůdkou na molu
naše chatka
naše chatka
. Trochu jsme to nechápali, jelikož byla SO, prodloužený víkend, po 7h večer, v sezoně a vyhlášených lázních - a zavřeno.

Na zpáteční cestě jsem přesvědčil Toma a rádoby asfaltovou zkratkou podle cedulí jsme vyrazili do centra. Já tedy, jelikož jsem si vtipně zapomněl civilní obuv, tak v žabkách, co mi půjčil Tom. Když už jsme šli delší dobu, tak jsem kouknul do mapy a zjistil, že jdeme sice pěknou lázeňskou stezkou, ale trochu oklikou, která nás dovede až nad kolonádu.
Ale byl krásný večer, v lese už takové vedro nebylo, takže po necelých 2 km jsme dorazili ke kluzišti a dalším sportovištím, pak Anglickou podél penzionů a Ruskou až na začátek kolonády k vodotrysku.
Chtěli jsme Fandovo lázním udělat kšeft a dát si na některé předzahrádce ledovou kávu, ale asi jen tři byly otevřené a plné, či případně rezervované. No a dalších cca 5 bylo v SO v půl 9 večer zavřených! Prošli jsme celou kolonádu k dolním pramenům, kde se mi povedlo objevit schovaného Františka, u kterého jsme se dvěma dámami nechali vyfotit a hned jsme jim to oplatili.
Pak jsme vyrazili zpět ten asi jeden kilometr a chlup, kterým jsem chtěl původně jít, zpět ke kempu Amerika. Pravda ale je, že většina byla cestou lesem, část dost úzká, a hlavně spousta komárů, takže jsme toho okruhu ani nelitovali. Na závěr jsme prošli ZOO koutkem u kempu a ukončili procházku. Na mapě jsem dodatečně změřil, že jsme ušli cca 4,6 km - já v těch žabkách o 1 číslo menších :-).

Luděk už nás vyhlížel, šli jsme si dát kofolu a někdy v 11h začali s navigací a mobily v ruce za dusna v chatičce plánovat a optimalizovat trasu. Než jsem pak doladil a dohledal detaily (ale díky tomu jsme u dvou tajných schránek šli najistotu), tak byla jedna hodina.

Kvůli velkému vedru jsme přemýšleli o dřívějším odjezdu (cca v 7 se snídaní na starovací benzínce v Chebu), takže jsem vyšplhal do patra do svého "ajnclíku" pod střechou a zkusil usnout. Díky vedru, hluku a myšlenkám nad příštím dnem se mi to moc nedařilo, takže jsem spal přerušovaně necelé 3h a ve 3:57 slyšel odjíždět první stroj - podle zvuku 4válec a přesně to byla Honda CBF600 s SPZkou z Ostravska. A proč to vím tak přesně ? To se dozvíte v příštím vstupu, protože jsem jí půl trasy koukal na zadek :-) - té motorce samozřejmě !

Neděle 5.7.2015


Měřený úsek "závodu" v našem podání měl 666 km a náš čas byl 11 hodin a 25 minut.

... plynule navazuji na předchozí vstup ...

Někdy v 5 už jsem to nevydržel a slezl, udělal pár ranních foto, Luďa už byl taky vzhůru a Tomovi jsme ráno udělali a dohodli se, že nebudeme odjezd odkládat. Takže umýt, sbalit, naložit a cca v 6h už jsme odjížděli.

Na benzině v Chebu jsme si dali k snídani parádní frankfurtskou polévku, v poklidu pojedli, umyli přilby, pak rychle koupili pití (účtenka s časem startu) a svižným tempem nádherným ránem za příjemných 15-17 stC vyrazili směrem na Domažlice.

Silnice byla moc pěkná a cesta svižná, takže jsme od startu v 6:39 byli v Domažlicích u první pumpy docela brzo. Tady pán říkal, že ten šrumec začal už v půl 6, kdy přijela nějaká dívčina s copem, tak jsem si říkal, že to asi bude ten stroj, co jsem slyšel odjíždět těsně před 4h ranní.
Cesta byla zatím i příjemná vzhledem k teplotě a i k tomu, že byť jedeme směrem na východ, tak ale začátek trasy vedl přes Šumavu a jelo se ty jižně a slunce nebylo proti nám.
V Domažlicích jsme se potkali s jednou dvojicí hochů, které jsme pak potkávali ještě několikrát (a prvně odjížděli po nás ze stejné startovací benzínky) a tak nějak se střídali, někdy jsme tam byli dřív my, někdy oni.

Dál jsme jeli k druhému bodu přes Nýrsko a kolem Nýrské vodní nádrže, kde už se šumavské silničky začaly docela kroutit a my nakonec takhle sklesali přes známá místa jako Hojsova stráž, Špičák apod. až do Železné Rudy. Pokračovali jsme až k hranicím, protože v Alžbětíně v posledním baráku před čárou byla schovaná první kartička. Zatímco ostatní, co jsme dojeli prohlíželi za jízdy domy, kde asi ten konec bude, my jeli najisto, protože jsem přesně věděl, kde celnice je (za staré předEU doby jsem tudy vozil zboží) a nastavil přesně do navigace. Pak už to šlo rychle, já počkal u mašin a hoši běželi hledat, takže za chvíli jsme jeli dál.
Nad Železnou Rudou jsme se dali doprava po silnici č.190 a ta byla několik km opravdu nádherná a my po ní mířili na Sušici a Horažďovice, dali si pauzu u benzínky na obchvatu Písku a pak opět po parádním úseku kolem Tálinského rybníka (kterou už jsem jel kdysi s Béďou) jeli na další bod se schovávačkou.

Byla to obec Albrechtice nad Vltavou, kde bylo potřeba najít kříž u kapličkového hřbitova a schránku s kartičkou. Ve vesnici jsme zase dojeli nějakou partu, která se po ní zmateně pohybovala a hledala hřbitov, nás ale Garmin vedl najisto, protože jsem si večer na mapě přesně našel, kde ten kříž je a dal k němu bod. Hoši zase vyběhli (a za chvíli přinesli), ale v tu chvíli se vedle mne objevila motorkářka s ohonem, co jí čouhal zpod přilby na Hondě CBF600 a ptala se, jestli víme kudy na Telč (další průjezdní bod), že už je v Albrechticích podruhé a že ji zklamala navigace a poprvé ji odsud vyhnala na Plzeň a že už má navíc asi 300km.
Takže jsme jí řekli, že ji samozřejmě na Telč vyvedeme a jestli chce a nebude jí vadit naše "čoprácké" tempo, tak ať jede s námi.
Díky našim komunikátorům jsme to pak cestou komplet rozebrali a dohodli se, že když bude chtít a bude nám stačit, tak jí nabídneme členství v partě a nebude-li chtít letět a dohánět skluz, tak s námi může až do cíle. Byla totiž dost bezradná a vyčerpaná, taky naštvaná a skoro rozhodnutá už to vzdát a jet domů (ale až do Frýdku-Místku, pár desítek km od cíle), tak jsme se rozhodli vzít ji pod svá křídla a nechat ji se vézt bez nutnosti hledání a navigování.
Jak jsem záhy jako poslední v řadě zjistil, tak jela docela slušně a když se trochu vzpamatovala z toho, jak ty dva čopry vepředu jedou, tak za to začala tahat a krásně sržela pozici ve skupině, tak jak to má být.

Na dalším bodě v Telči jsme byli všichni žízniví a hladový (z kostela se ozýval polední zvon), tak jsme si dali větší pauzu i s jídlem a taky se domluvili, že Jindra s námi pojede dál, a že jezdí teprve rok (to klobouk dolů, měl jsem ji pořád před sebou), že si mašinu nadělila k x5. narozeninám, ale za ten první rok najela jen po čechách 20tis km a absolvovala několik motoškol včetně Pepi Sršně a Lisého a i několik kaskadérských tréninků. Takže žádné ořezávátko.

Další etapa do Tišnova byla asi nejsvízelnější, jednak bylo největší vedro, místy 34-36, byla dlouhá přes 100km a hlavně jsme chytli nešťastnou objížďku před Třebíčí, kdy jsem udělal tu chybu, že jsem se navigací nechal příliš brzo vrátit zpět a tím se opět dostal před uzavírku a museli jsme se vrátit a najeli jsme navíc cc 25km a ztratili dobrou půlhodinu, která nakonec kluky posunula o jedno místo níž v pořadí. Ale o tom víc v závěru.
V Tišnově u benzínky se nás sešlo hodně, už tam byli i ti, kterým už jsme dávno ujeli - prostě nejasně značená objížďka a jedno špatné rozhodnutí. Další bod byl jen o 30km dál v Jedovnici, kde jsme jen koupili pití a mazali dál na Uherské Hradiště.

Povedlo se nám krásně protáhnout Vyškovem, užili jsme si buchlovské kopce, tolik motorkářsky, bohužel nechvalně, proslulé, kde jsem se neudržel a trochu skupině ujel a na konci ubral. Normálně jsme vždy jeli v pořadí Luďa, vpravo za ním Tom, pak původně já, ale nově vlevo Jindra a vpravo za ní já, byl jsem taková šedá eminence, co to zezadu řídila - prostě jsem interkomem Luďu dirigoval podle navigace, kam má jet. Až když byl složitější průjezd městem, tak jsem je přeskákal, městem protáhl a zase se zařadil na konec.
Při jízdě v téhle skupině se už ukázalo jednak, že 3 jezdci je optimum a 4 maximum a že komunikace za jízdy není luxus, ale velký pomocník. Ať už kvůli navigaci a organizačním věcem, tak i při poukazování a komentování krásných výhledů za jízdy po krajině, či na chodníku. Je prostě cestou legrace a navíc v provozu se skupina líp drží při sobě, protože když jedete v nepřehledném terénu na konci a máte "oči" až vpředu, tak je to velká výhoda. Tohle pak bylo s Jindrou trochu horší, protože nás samozřejmě neslyšela a nevěděla, kdy může v klidu jet, ale pak jí Tom začal ukazovat a zas jsme jeli jak jedno osmikolové vozidlo.

Takhle jako jeden "náklaďák" jsme projíždeli jednou strašně dlouhou "vesnicí", že už jsme ani nevěděli, kde vlastně jsme, byla to čtyřproudovka rozsekaná semafory na desítky úseků a skoro všude červená. A až asi po 20 minutách přišel konec a byl to "Baťov", tedy Zlín či pro staromilce Gottwaldov - prostě hrůza.

V Uherském Hradišti další osvěžení u SHELLky a i když nás rozkopaná benzínka na kraji donutila jet hlouběji do města než jsme našli tuhle funkční, tak jsme stejně nad účtenkami diskutovali, jestli nám Staré Město uznají jako Uherské Hradiště. Ale domorodec nám vysvětlil jak to je a že podle směrováku určitě, tak jsme pokračovali dál.

Další bod byly Vizovice, kde byla jen krátká pauza a pak na Vsetín a na Valaššské meziříčí a čekal nás cílový bod v Rožnově. Valmez se nám povedlo díky Garminu krásně objet okrajovou částí a my v 18:04 kupovali rychle poslední pití apod. v cíli v Rožnově pod Radhoštěm..

A byla pohoda a klídek, kafíčko, cigárko, relax a pokec, taky focení skupiny na střídačku (Jindra a dva a třetí svým telefonem, pak to samé, jen se chlapi prohazovali :-) ).
Asi po půl hodině jsme se už poklidným tempem přesunuli těch cca 11 km do kempu, kde už většina byla a rozjížděla se zábava. Odevzdali jsme kartičky a účtenky, nahlásili startovní a cílový čas a obdrželi certifikát o absolvování. Jindra se tu potkala s dcerou a svým skorozeťákem, kteří jeli taky a ten nám udělal společnou fotku a jak jsme zjistili, tak to je jeden z dvojky kluků, se kterými jsme se vloni potkávali na zastávkách a seděli večer před vyhlášením výsledků.

Ubytování jsme měli tentokrát v budově, akorát přímo před naším oknem rozložila svou aparaturu hudební skupina, takže jsme měli o dostatek decibelů postaráno na celý večer i velkou část noci, o čemž ještě napíšu. Mezitím jsme se rozloučili s Jindrou, která vyrazila s mladými k domovu, protože to měla něco kolem 30 km.

Ale teď jsme rychle vyložili a hurá na večeři - srnčí guláš s pivem byl výborný. Probrali jsme průběh jízdy a zkonstatovali, že se nám to moc líbilo, i když jsme se tou chybou díky objížďce připravili o spoustu času a na moc slušné umístění to nevypadá. Po večeři jsme se šli chvíli natáhnout za rozjíždějících se decibelů zvenku, ale Luďovi se u toho i usnout povedlo.

Na vyhlašování výsledků po 10h večerní jsme s Tomem vyrazili ven ke kafi a tatrance a Luďu nechali na kavalci. Brzy nás ovšem čekalo překvapení, protože když záhy začali vyhlašovat 2.kategorii - čopry a na 3.místě se umístila holčina s časem 11:55, tak jsem zbystřil a povídám Tomovi: "hele, ty vo**, vy budete na bedně!" Koukal na mne jako nevěřící Tomáš, ale já věděl, že náš čas je 11:25, takže z toho logicky vyplývalo, že na bedně kluci být musí. A když je společně se shodným časem vyhlásili na druhém stříbrném místě! Musel jsem ho tam vystrkat a šel jsem fotit a točit a kupodivu se tam najednou objevil i Luďa, takže spolu na té bedně opravdu stáli. A první měl čas lepší o necelou půlhodinu, takže nebýt té objížďky ...

Takže obdrželi cenu (viz foto) a šampus tekl proudem (chvilku - viz video) a pak už jen do půlnoci hřměla kapela. Takže takhle nějak jsme zakončili den dlouhý 20h a 677 km celkem.

Neděle

Tato poslední etapa prodlouženého víkendu byla jednoduchá a navigačně naprosto nenáročná. Trochu horší to bylo fyzicky, ne snad, že by mne bolela záda či zadek, ale nedělní večer se trochu natáhl a noc byla neklidná.

Sice jsem po vyhlášení výsledků zalehl cca před 23. hodinou, tak vzhledem k tomu, že rocková skupina "Vikslajvant" hrála cca 8 metrů ode mne přes zavřené okno, tak zvláště při některých "peckách" se usnout nedalo. Po nedělní trase a málo trhaného spánku na neděli a protože v PO mne dopoledne čekala práce ve firmě jsem chtěl odjet hodně brzo. A to i kvůli očekávanému vedru, ale i dešti, co už večer visel na hranici s Německem po celé její délce.

Sice "hudebníci" chtěli kolem půl 12 končit, ale rozjuchané obecenstvo chtělo cca 8x přidávat, takže závěrečná pohádková píseň "Dělání je lék" přišla až po půlnoci.
Samozřejmě usnout se hned povedlo klukům, když přišli z venku, takže na rozdíl ode mne propásli v 00:53 příjezd borce, co ráno odjížděl cca v půl šesté, ale dojel a to na "fichtlu"! - Všechna čest.


Takže budíček jsem měl krátce po 4h ranní a ve 3/4 na 5 jsem vyjížděl pohodovým tempem do krásného rána s příjemnou teplotou od 15 do 17stC.. První zastávku jsem si dal u AGIPu v Olomouci, nakrmil Felixe i sebe a po vydatné snídani a kávě vyrazil dál k domovu.
Vzhledem k radaru jsem trochu zrychlil a zkusil se do Pardubic dostat před deštěm, který postupoval od západu. Skoro jsem to stihl, ale vzhledem k tomu, že se ten déšť rozpadal, tak mne chytli 2 krátké přepršky 13 a 6km před dojezdem, které jsem ani nezaznamenal :-) a před 8h ranní už jsem seděl v práci za klávesnicí.

Mašiny nám šlapaly i v tom vedru parádně, ani moc "nechlastaly" (na rozdíl od nás) i když jsme jeli celkem svižně. Nikoliv ale bláznivě rychle (jako někteří jiní) a dodržovali jsme (a v obcích zvlášť) ono motorkářské pravidlo "+10". I pauzy byly na pohodu a "hoši" měli jedno cigárko povolené.
Ještě jedna technická poznámka pro znalce a příznivce RT (ti ostatní ať následující větu nečtou, není to žádná provokace :-) ), tak v NE na startu měl Felix průměr na něj nezvykle vysoký - 4,6l/100km (dálnice z Phy v PA 150kou asi moc neprospěla :-) ) a na konci závodu svižnou jízdou s čistým průměrem 75/h tuhle spotřebu ještě sundal na 4,4.


Celá akce tedy dopadla výborně (i když s umístěním na "dvojku"), byla v pohodě, dobře jsme se bavili, krásně se svezli a myslím, že navigačně až na ten jeden "kiks" to dopadlo taky dobře, protože místo plánovaných 642 km jsme jich ujeli 666 a to na konečné benzině okolo padala čísla jako 750, 810, 940. Ale na Jindru s jejími 967 km to stejně nemělo :-).

Aktualizováno (Čtvrtek, 09 Červenec 2015 09:41)